Nemocnice svatého Munga

Zůstávala opřená o linku a vnímala jeho přírazy. Prve hekla, když se jí zakousl do ramene, ale stejně jako na krku, i tady se brzy prvotní bolestivý impulz změnil na příjemný podnět. Kousla se silněji do spodního rtu, aby se hlasitě neprojevovala a přitom se mu snažila vycházet vstříc. V tempu, rychlosti… chtěla aby dosáhl svého vyvrcholení a úplného uvolnění. Oba to dnešní den potřebovali. Otočila se pak a natiskla k němu. Ruce mu položila na tváře a polibek mu se stejnou láskou opětovala. „Měla bych být ta, která tě dokonale pozná. Styděla bych se, kdyby ne,“ dala mu ruce kolem krku a přitiskla se na něho o něco víc. „Však ty o mně víš to samé,“ mrkla na něj a ukradla si ještě jeden krátký polibek, než se pomalu odtáhla.

„Myslím, že jsem si zavařila na problém,“ přikývla a snažila se někde najít hodiny. „Ale když jím vysvětlím, jak se věci mají, určitě mě pochopí,“ dodala po chvilce, než se sama trochu zarazila nad tím, jak to asi vyznělo. „Když jim řeknu, co se stalo a že jsi z toho byl špatný,“ vysvětlila, jak to vlastně myslela. Nechtěla se do detailů vracet k tomu všemu, co se dnešní den stalo. Jako první si všimla podprsenky, pro kterou se natáhla a opět si jí oblékla a zapnula. Vlasy si následně upravila do nedbalého drdolu, která upevnila gumičkou. To aby jí dlouhé vlasy nepřekážely při oblékání.

„Nejraději bych s tebou domu šla, ale ještě pár hodin musím zůstat v práci, mám odpolední,“ vysvětlila omluvně, než si tiše povzdechla. Nechtěla na jeho tváři vidět vrásky, nechtěla, aby se trápil. Však ho chtěla od těch myšlenek vzít pryč, ne aby si je nakonec vracel sám. „Uvidíme se doma a budu se na tebe moc těšit,“ pronesla v naději, že ty myšlenky, kvůli kterým se zamračil, vyžene pryč. Nechala si od něho nandat kalhoty a usmála se. Rychle pohybem zkontrolovala, zda je vše na svém místě. Jak podprsenka tak kalhoty, aby nebyly na nějakém místě překroucené nebo ohrnuté. I na těch pár vteřin se Arnovi přeci mohla líbit jen ve spodním prádle.

„Ale to já přesně chci,“ prozradila. „Chci tohle všechno v tobě vyvolávat, protože ty vyvoláváš to samé ve mně,“ vzala si od něj uniformu a rychle si jí oblékla přes ramena. Následně si začala zapínat knoflíčky. Nepochybně se jí držela dobrá nálada, což bylo čitelné v její tváři a hlavně v očích. „Ten problém bych si nějak obhájila,“ slíbila mu. Nemusel mít starosti o tohle. Natáhla se ještě po hůlce, kterou mávla, aby po nich vše uklidila v kuchyňce a nikdo nenašel žádné stopy. Hůlku pak uschovala do k tomu uzpůsobené kapsičky.

„Bude na mě čekat večeře i snoubenec?“ přišla k němu a nechala se přitáhnout do náruče. Pevně ho objala a držela se u něj. „To se tedy mám,“ pronesla tiše u jeho ouška, na které ho políbila. „Večer se vrátím brzy a budu se moc těšit.“ Stiskla ho pevněji, aby jí ještě nepouštěl. „Nemysli už dnes na nic špatného, prosím,“ pronesla k němu tiše prosbu. Pak se pomalu odtáhla a ukradla si ještě jeden polibek. Vzala ho za ruku a vedla ke dveřím. „Ať ti to uteče, než se vrátím,“ odemkla a vytáhla ho na chodbu, kde se ho již pustila. „Já musím stihnout, co jsem zanedbala,“ vysvětlila a vložila ruce do postranních kapsiček. „Měj se krásně,“ pronesla vřele, než se k němu otočila zády a s úsměvem mu zmizela z dohledu na schodiště. Pochopitelně si držela úsměv, dokud nezmizela úplně. Někdy věřila, že Arno na ní pozná, že se neusmívá, i kdyby k němu stála zády. Měla starosti z toho, co udělá a na co ještě přijde. Nejraději by s ním šla domu, udělala dobrou večeři, vlezla na gauč, kde by ho objímala a tiskla k sobě. Jen by si vyprávěli, než by byli oba unavení. Ani jeden by si nevzpomněl na to, co se stalo, co se mohlo stát a co to mělo za důsledek.

„ vzbudzuješ to vo mne každú jednu sekundu, Elise. Človek by si myslel, že ťa už viac milovať nemôžem no každým jedným okamihom ťa milujem viac a viac..“ povedal Arno pričom následne sa na jeho tvári objavil malý úsmev.
„ určite by to bolo príjemnejšie ak by sme sa stretli doma spoločne. Ak by sme mohli v tejto chvíli odísť a prejsť do nášho domu kde by nás nikto nerušil. Len ty a ja a pohodlie nášho domova..“ bolo pre niekoho jednoduché kúpiť sídlo a tváriť sa ako jeho pán. No vytvoriť z neho ten správny domov nedokázalo mnoho ľudí. Arno si myslel, že to tiež nedokáže no takmer od prvého momentu, kedy vošiel do sídla spoločne so svojou láskou, jeho pochybnosti sa rozplynuli.
Arno sledoval ako Elise následne odchádzala pričom si prezeral každý jeden centimeter jej pokožky. Mal šťastie, že to je práve on, kto môže byť s ňou. Aj napriek tomu, že to možno zo začiatku tak nevyzeralo. Kedy im nikto neprial a on si myslel, že sa pred ňou nebude vedieť otvoriť. No opak bol pravdou, bola to osoba, ktorá ho dokázala zmeniť.

Arno zostával ešte nejaký ten čas v miestnosti. Nechcel aby mala problém, aby si ľudia mysleli, že niečo v tej miestnosti robili nekalé aj napriek tomu, že to tak v skutočnosti bolo. No za čo by sa mal hanbiť?
Prešiel si končekmi prstov po vlasoch pričom si upravil každý jeden centimeter, ba dokonca milimeter oblečenia na svojom tele len aby to vyzeralo presne tak, ako to vyzerať má. Jednoducho dokonalo.
Ten úsmev, ktorý mal pri nej v jednom okamihu zmizol. Bol to opäť ten Arno, ktorý sa prezentoval na verejnosti. Tá tvár, ktorá vzbudzovala už od školských čias v ľuďoch patričný rešpekt.

Otvoril dvere a následne sa pozrel okolo seba. s rukami pri tele, bez toho aby pohol čo i len brvou prešiel opäť k schodisku kde následne viedli jeho nohy priamo pred vchod. Bolo to pre neho jednoduché, vybral si miesto, ktoré musel navštíviť a následne sa tam premiestnil.
Arno vedel, že to musí vysvetliť. Musí prísť na odpovede nech ho to stojí čokoľvek. Premiestnil sa priamo pred ministerstvo pričom si to namieril priamo na miesto, kde sa nachádzal jeho zbytok týmu.
„ chcem aby ste ma pozorne počúvali...“ povedal pričom nemal v pláne upokojiť svoje srdce, ktoré v tejto chvíli bilo ako na poplach.
„ je zjavné, že niekto vedel, že na tom mieste budem ja so svojim týmom. Prídem na to, čo sa stalo. Prídem na to, kto za tým je a verte alebo nie, ten človek to už má dávno spočítané.“ Jeho hlas bol priamym, dokonalo navodzoval pocit sebaistoty. Následne si zobral niekoľko podkladov a rozhodol sa na to miesto vrátiť.

---

---