Remus Lupin

" ja... ja pôjdem asi do knižnice "
povedal Remus po tom ako si vybalil niekoľko vecí zo svojho veľkého kufru, ktorý si musel niesť úplne sám. Matka mu pripravila niekoľko vecí, oblečenia, ktorého vraj nikdy nebolo dosť. Ak by záležalo na ňom, zbalil by si iba pár kúskov oblečenia a celý kufor kníh, ktoré boli jeho najväčšou záľubou. Bol tak naučený už takmer od svojho dectva, od toho momentu, kedy sa po prvýkrát naučil čítať. Jeho matka nikdy nechápala aké to je vychovávať dieťa, myslela si, že to je jednoduché. Podať potrebné veci, naučiť niekoľko dôležitých povinností a následne nechať dieťa sa potýkať životom samo. Remus pochopil, že to je možno to najlepšie riešenie ...

prvý rok so sebou niesol aj veľkú zodpovednosť. oproti svojim novým priateľom, ak ich tak mohol už v ten okamih volať bol to práve on, kto si to zamieril do knižnice a venoval sa svojej najobľúbenejšej činnosti. Snažil sa ignorovať posledné slová matky, ktoré ho znepokojili aj napriek tomu, že vedel, že to myslela v dobrom. Posadil sa na stoličku, okolo seba si vytvoril doslova záštit z kníh a následne si jednu zobral do ruky a prelistoval papierom, ktorý bol pre neho ako splnený sen. Dokázal by tam presedieť celé hodiny, čítať jednu knihu za druhou, jeden pergament za druhým. S úsmevom si prechádzal nové zaklínadlá, ktoré ich mali čakať v staršom ročníku pričom sa následne pozrel okolo seba. ľudia sa striedali, jeden za druhým len on bol v knižnici a študoval už niekoľko hodín.

Netrvalo ani nijak dlouho a do knihovny vešla malá, dalo by se říct, ještě holčička s krásně lesklými vlásky a se zelenýma očima. Nebelvírský plášť jí jemně povlával během chůze. Šla ale pomalu a s údivem pootevřenými ústy procházela uličkou mezi obrovskými skříněmi, jejichž police byly plné nejrůznějších knih, různých barev, jazyků, stylu vázání a tloušťky obsahu. Oči jí jen nadšením zářily.

Měla už po prvních hodinách vyučování, svého prvního dne prvního ročníku v Bradavicích. Byla ze všeho poněkud vyhrkaná, ale především zcela nadšená. Byla první ze své rodiny, komu bylo dopřáno se na Bradavickou školu dostat. A nyní měla pocit, že našla svůj ráj na zemi. Ano, ta charakteristická vůně knih. Už věděla, že tady bude trávit co nejvíce svého volného času.

Chodila chvíli mezi poličkami, než si z polic vytáhla ze tři knihy, ne zrovna nejtenčí a hledala místo, kam by si je mohla položit. Konečně po chvíli našla stůl, kde knihy položila. Trochu to prásklo, jak byla ta zátěž velká. Skousla si ret a omluvně se rozhlédla, než si všimla chlapce, který seděl hned naproti ní, a kterého přes knihy neviděla.

„Omlouvám se.“ zašeptala tiše a co nejtišeji odsunula židli a posadila se na ní. Pak stejně tak v tichosti rozkládala knihy vedle sebe. Teprve poté si při dalším pohledu na chlapce uvědomila, že jej to onen hoch, který k nim vešel do kupé ve vlaku, než odešla ze Siriusem. Zjevně patřil k tomu Jamesi Potterovi.

"Já... ehm... vlastně, omlouvala jsem se za ten hluk. Nechtěla jsem tě vyrušit." špitla Lily tiše a uhladila si v sedě sukni, než vzhlédla k chlapci, který se na ní téměř plaše díval. Po jeho slovech se pousmála. Tak zjevně nebyl jak Potter, který měl v hlavě jen Famfrpál. „Já si myslela to samé.“ přiznala a její pohled byl hřejivý a přátelský, už vůbec ne ostražitý. Pak se zvedla a natáhla přes stůl, aby mu potřásla rukou.

„Lily, jsem Lily Evansová.“ představila se mu s úsměvem na rtech, a poté se opět usadila. „Ano. Ve vlaku jsem měla šanci poznat toho Jamese Pottera a Siriuse Blacka. Těžko věřit, že patříš k nim. Tedy... alespoň to tak dnes vypadalo tak, že se spolu bavíte.“ vysvětlila a začala si chystat pergamen a brk, aby si z knih mohla případně zaznačit něco důležitého. „Odkud jsi? A od čeho máš ty šrámy na tváři? Ublížil ti snad někdo?“ zeptala se se starostlivým, přátelským zájmem.

" bolo to pekné prebudenie z tranzu " snažil sa Remus zavtipkovať aj napriek tomu, že to možno nebolo vtipné. Už od prvého momentu vedel, že nie je ako chlapci s ktorými sa spoznal vo vlaku. Oni všetko brali inak, on sa vo všetkom snažil nájsť podstatu a taktiež aj zmysel. Aj napriek tomu ako sa niekedy snažil, jeho myseľ pracovala iným spôsobom.

" knihy sú často krát to jediné čo mi ostalo. A toto? " prešiel si končekmi prstov po mieste na svojej tvári pričom sa snažil prísť na nejaké rozumné vysvetlenie. Nemohol sa na ňu pozrieť povedať jej svoje meno a taktiež aj to, že počas úplnku sa mení na krvilačné zviera, ktoré on sám nedokáže ovládať. Pozrel sa na ňu pričom sa snažil vymyslieť niečo, čo by následne neľutoval. nechcel aby prvý dojem na jeho osobu bol ten, že je iba malým klamárom.

" niekedy sa zdá, že som knihomoľ. No snažím sa objavovať nové veci. Kto by čakal, že počas úplnku nie je veľmi rozumné sa prechádzať po lese a prezerať si bylinky? nemyslel som si, že vlkodlaci sú až tak rozdielni práve nám. Je to zvláštne však? aký máš názor na vlkodlakov práve ty? bojíš sa ich? "
aj napriek tomu, že sa snažil prezentovať ako to len najlepšie vedel, začal ju bombardovať otázkami o vlkodlakoch, čo bola jeho najobľúbenejšia téma. Od toho momentu, kedy sa on sám jedným z nich stal mal potrebu sa o nich dozvedieť všetko, každý jeden malý detail, ktorý by mu mal dať mnoho odpovedí.

" ja... nepoznám ich ešte tak dobre no viem, že nie som rovnaký. Nie som ako oni, Lily. Aj napriek tomu, že by som takým človekom chcel byť. Mojou láskou sú knihy, ktorým venujem niekoľko hodín denne aj napriek tomu, že by som možno nemal. No niekedy to je ako keby ma k sebe volali, chceli mi povedať svoj príbeh a ja ... neostáva mi nič iné ako to len počúvať "

Vlídně ho sledovala. „Zdá se, že v tom případě pokud tě někdo bude považovat za „divného“, tak jsem v tom s tebou.“ pronesla přátelsky. „Já také knihy miluji. Někdy bývají ti nejlepší přátelé. A rozhodně není na škodu vědět více i do hodin. Nicméně já asi budu v prvních ročnících z těch nejpodivnějších studentů. Přeci jen, už snad celá škola ví, že mí rodiče jsou mudlové.“ pousmála se na něj povzbudivě. „Je dobré ale raději dělat, že je neslyším. Chudáci, zjevně mají své vlastní problémy, které nedokážou vyřešit rozumně.“ mlaskla nad tím a zavrtěla zamyšleně hlavou.

Poté opět zpozornila. „Vlkodlaci říkáš?“ přimhouřila na něj oči, jak se zamyslela, přitom ho přejela pohledem. „No... něco málo jsem o nich četla. Už o prázdninách, když jsem dostala dopis, že jsem přijatá do Bradavic.“ Odmlčela se na chvíli, jak pátrala v paměti potom, co tam v knihách stálo, pak se vítězně usmála. „V knize se tvrdí, že vlkodlaci jsou nebezpečnými stvůrami, které chladnokrevně vraždí a není jim pomoci.“ téměř zarecitovala onen odstavec. „Jsou to šelmy a predátoři, ale to je samozřejmě i třeba taková kočka. Myslím, že lidé se jich bojí hlavně proto, že tolik vlkodlaků není, takže z těch pár, co na světě žije, udělaji odstrašující monstra.“ odhrnula si pramen vlasů za ucho. „Podle mě jsou to ale stále vnitru lidé, a kdyby se našel někdo tak odvážný, aby se vlkodlakovi postavil a třeba ho oslovil, probudí v něm duši toho nešťastníka, který mnohdy za své prokletí nemůže.“ pronesla rozumně svůj názor, a když pohlédla na chlapce před sebou, sklopila stydlivě pohled a poposedla si. „Omlouvám se. Mluvila jsem zase více, než bylo nutné, že?“ pípla. Z domova byla zvyklá na to, že jí její sestra častokrát skočila do řeči, aby jí zarazila v dlouhém monologu. Bylo to zvláště po tom, co se rodina dozvěděla, že z mladší dcery bude čarodějka.

" nie je to tebou Lily ale tvojou krvou. Niekedy im to nemôžeme mať za zlé, videla si niekedy ich rodičov alebo aspoň príbuzných? niekedy sa správajú ako sochy, ktoré žijú už stovky rokov! pozerajú sa na teba z hora ako keby ľudia mohli za to do akej rodiny sa narodia. No niekedy tie deti, ich deti sú najviac ponižovanými a týranými práve rodičmi. Tento spor je tu už storočia, dúfam ale, že sa to nikdy nevystupňuje v niečo horšie .. "
Remus myslel na to, akú situáciu má doma on sám. S matkou sa nedokáže porozprávať o normálnych veciach, ktoré by boli súčasťou ľudského života pretože všetko sa snaží poprieť. Myslí si, že city sú len reakcie organizmu na dané podnety. myslí si dokonca aj to, že láska je len určitá odpoveď organizmu na rôzne vône. Nehovoriac o otcovi, ktorý si vybral prácu na miesto vlastnej rodiny.

" nebudem ti klamať lily, nebudeš to mať vždy ľahké no aj napriek tomu viem povedať, že budeš veľmi dobrou čarodejníčkou " pousmial sa Remus pričom a pozrel naokolo a z kapsy si vytiahol tabuľku čokolády, ktorú položil na stôl a jedným pohľadom naznačil, že to je od neho malá pozornosť. Následne sa zamyslel nad slovami, ktoré povedala o vlkodlakoch. Mohla vidieť na jeho tvári malú červeň, ktorú sa snažil zamaskovať, upravil si vlasy, ktoré mu padali do tváre a následne jej venoval jeden malý pohľad.
" sľúb mi, že ak niekedy narazíš v okolí na nejakého vlkodlaka nepokúsiš sa mu prehovoriť do duše. Pretože v okamihu, kedy sa premení na zviera nepremýšľa ako človek, nevie to ovládnuť aj napriek tomu ako sa snaží. Je to ako keby v ten okamih človek na malý moment zanikol a jeho miesto nahradilo krvilačné monštrum. Nikdy sa nepokúšaj pred ním vyzerať ako sebavedomí človek, nikdy samu nepostav do cesty. To mi musíš sľúbiť " povedal Remus naliehavo aj napriek tomu, že to v ten okamih mohlo vyzerať miestami až zúfalo. Nevedel to ovládať aj keď mu jeho okolie už od samého začiatku hovorilo, že v tom čase to nie je on. Bál sa to niekomu povedať, čo i len naznačiť pohľadom pretože mal strach z toho, že by sa na neho pozerali ako na monštrum.

„Já vím, už jsem to pochopila.“ Pousmála se. „Nehodlám se tím nějak zabývat, nebo se tím trápit.“ Zavrtěla hlavou, až jí rezavé kadeře poskočily. „Dle mého jsme tady všichni stejní. Všichni se učíme kouzlit, ať už krev jakákoliv.“ Pousmála se a už mezitím nakukovala do knihy a přelétala pohledem text. Když pak pronesl svá slova, zvedla opět k němu pohled a vlídně se usmála.

„Děkuji Remusi. Je od tebe milé, že si to myslíš.“ Pronesla, a když jí nabídl čokoládu, natáhla se a ulomila si z ní čtvereček. „Děkuji.“ Usmála se a vložila si jí do úst. Co si pak na ní pochutnávala, překvapená a zmatená, proč klade takový důraz na svá slova, ho sledovala. Polkla, než nakonec vydechla. „Dobře. Slibuji.“ Prohodila. „I když nevěřím, že by v okolí Bradavic byl nějaký vlkodlak. Škola je bezpečná.“ Usmála se a sklopila pohled, než vnímala, že Remus jako by ztuhl. Pohlédla na něj a napadlo jí, že řekla snad něco nevhodného. „Ehm… co to čteš?“ pokusila se to napravit tím, že odvede rozhovor k jinému tématu a kývla hlavou k otevřeným knihám před Remusem

„Ano, to je. Všichni to říkají. Hagrid, ten vysoký půlobr, co nás včera dovedl do školy, to taky říkal." Prozradila mu to, co slyšela a co on už jistě dávno také věděl. „Hagrid také říkal, že není lepší školy než Bradavice a lepšího ředitele, než profesor Brumbál. A myslím, že má pravdu. Přeci jen… kdo by sem poslal své děti? A že jich je.“ Uchechtla se a už byla v přítomnosti Remuse úplně uvolněná, pak se trochu zarazila a posmutněla.

„No… když jsem dostala z Bradavic dopis, mí rodiče byli moc nadšení. Jsem vůbec první čarodějka v rodině. Já měla z toho taky radost, velkou. Ale chvíli. Mám totiž starší sestru Petty a té bylo líto, že ona dopis nedostala. Se Severusem jsme pak o prázdninách našli u ní dopis, který psala profesoru Brumbálovi, který jí ale napsal, že nemá předpoklady pro to, aby se stala čarodějkou, tudíž jí nepříjme.“ Povzdechla si. „Je mi jí líto. A… stýská se mi. Chtěla jsem, abychom tu byly obě dvě. Navrhla jsem jí, že to zkusím s Brumbálem domluvit, ale… no, na nádraží jsem se tak přeřekla, že jsme našli se Severusem ten dopis. Petty se teď se mnou kvůli tomu nebaví. Já ale nechtěla. Chtěla jsem pomoct.“ Špitla bezradně a dívala se nepřítomně na nažloutlé listy knihy, pak se ale zhluboka nadechla a vydechla, aby zaplašila neveselé myšlenky a znovu koukla na Remuse, a poté na knihy.

Natáhla se, aby na stránky knihy lépe viděla a zamrkala. „Můžu si přisednout? Vypadá to hodně zajímavě.“ Uculila se, a než by čekala na vyzvání, obešla stůl a posadila se hned vedle chlapce a zaujatě si prohlížela knihy. Byla jimi tolik fascinovaná a knihy dokázaly u ní potlačit i smutek.

„No, to je asi pravda.“ souhlasila tiše, i když trochu neochotně. Nikdy se nechtěla od sestry vzdálit, nebo nechtěla, aby se cítila špatně. Hold, taková už Lily byla a takhle si to přál osud, který sestry rozdělil. Nebylo proti tomu možné bojovat, nebo se vzpírat, ať by Lily dělala cokoliv. Nemohla ještě tušit, že tímto jejím životním rozhodnutím se pro ní zbytek života vztah se sestrou zcela změní. Prozatím žila v balažené nevědomosti a víře v síle sesterského pouta.

„Ano, Severus Snape. Je to můj nejlepší přítel, víš? To on mi vysvětlil, že mám schopnosti kvůli tomu, že jsem čarodějka. Bydleli jsme nedaleko sebe.“ vysvětlovala ho. „A myslím, že jsi ho na chvíli viděl v kupé, než jsme se Sevem kvůli Potterovi a Blackovi odešli.“ vysvětlila mu, pak se uhnízdila na židli vedle něj a posadila se na židli na patách, aby lépe do knih viděla. Obdivně stránky přelétala pohledem.

„Páni. Je neuvěřitelné, že někdo může být až tak vysoký. My pro ně musíme být jako mravenci.“ uchechtla se. „Myslíš, že má Hagrid rodiče obry? Jako opravdové obry?“ zajímala se se zvídavou jiskrou v očích.

" musí to byť pre teba ťažké byť tak ďaleko od rodiny. No aspoň, že ťa vedia pochopiť. Aj napriek tomu, že nevedia aké je to byť čarodejníkom no podporujú ťa "
Na jeho tvári sa objavil malý náznak úsmevu po tom ako hovorila o svojej sestre prial by si aby mal niekoho ako je ona. Niekoho, kto by bol jeho rodinou a ku komu by sa mohol ochotne vraciať ako súrodenec. Na miesto toho ho doma čakala matka a otec s ktorými si nie vždy dobre rozumel. Možno kvôli tomu nemal Remus mnoho priateľov.
" oni nie sú zlý. Myslím Jamesa a Siriusa aj napriek tomu, že som doposiaľ s nimi strávil len nejaký ten čas musím povedať, že po dlhej dobe som si našiel skutočných priateľov " nemohol sa ubrániť smiechu, ktorý mu vyšiel z hrdla po tom ako si predstavil Hagrida s rodinou. Bolo to zvláštne, miestami mu to dokonca nedávalo ani len zmysel. Predsa len ak mal rodičov pravých obrov prečo nie je ako oni?

" čím myslíš, že sa živý taký pravý obor? myslím tým... čo ak sa živý ľudským mäsom? nebála by si sa? aj napriek tomu, že ma láka vidieť nejakého obra na vlastné oči. Myslím, že mám zvláštne sny, ktoré sa nikdy nestanú skutočnosťou " niekto možno sníval o tom, že bude na večeru čokoládový puding, iný, že chytí zlatú strelu no on sníval o tom, že sa niekedy stane skutočne dobrým čarodejníkom.
" o čom snívaš Lily? myslím, čím by si chcela byť budúcnosti "

„Ano, za to mohu být ráda. Už jsem ve vlaku slyšela mluvit nějakého kluka o tom, jak se ho rodiče začali stranit po tom, co dostal on svůj dopis. To musí být hrozné.“ mlaskla a zavrtěla nesouhlasně hlavou. „A co tví rodiče? Jsou rádi za to, že ses dostal do Bradavic? Co říkají na Nebelvír? Jsou nadšení?“ zajímala se. Při zmínce ale o jeho dvou kumpánech se ušklíbla. „Neříkám, že jsou zlí, ale jsou hloupí a dětinští. Hlavně ten Potter je takový... arogantní. S nimi budou ještě jistě problémy. Samozřejmě ti nechci rozmlouvat kamarádství.“ pousmála se pak na něj omluvně, aby si snad nemyslel, že míní svá slova na něj, nebo jeho vkus na kamarády. On se jí zamlouval a nijak ho nechtěla urazit, nebo se ho dotknout.

Když pak přemýšlela nad Hagridem, napadlo jí téměř to samé, co Remuse. Začala se také smát, čímž si vysloužili oba dva příkré pohledy ostatních studentů a především knihovnice, která tam dohlížela na klid a pořádek. Kajícně tedy sklopila oči, ale úsměv jí z tváře nezmizel. „To vůbec netuším.“ přiznala. „Ale jednou bychom mohli za Hagridem zajít a třeba se ho na to zeptat.“ navrhla. „Já bych obra ale asi vidět nechtěla, ne pokud by se živil lidským masem.“ uchechtla se. Po další otázce se zamyslela. „No. Chtěla bych být dobrou čarodějkou. Chci se naučit všemu, co jen půjde.“ pronesla sebejistým hlasem. „Chci si dokázat, že se Brumbál ve mně nespletl, když mi dal možnost tady studovat.“ pousmála se. „A ty? Jaké jsou tvé sny?“ zajímala se.

"moji rodičia.. ja to mám doma o čosi viac komplikovanejšie. Moja matka nie je čarodejnica a otec? otec pracuje na ministerstve takže väčšinu svojho času venuje práve práci. Nehovoriac o tom, že sa nedokážeme rozprávať ani len pri večeri o obyčajných veciach. Niekedy som vážne rád, že som po svojom otcovi a mám možnosť študovať na tejto škole. Neviem čo by som si počal ak by som bol ako moja matka ..."
snažil sa o to aby to nevyznelo nejako prehnane. Jeho rodičia ho mali radi o tom nie je pochýb no tá náklonnosť, prejav lásky bola čoraz chladnejšia. Nedokázal od svojej matky pocítiť milé pohladenie a úprimné slová iba reči o tom ako by sa mal správať, ako by mal sedieť alebo to, ako by jeho život mal vyzerať.
" niekedy mám pocit, že môj život je už vopred naplánovaný. Myslím tým, že môj otec ma vidí po jeho boku na ministerstve aj napriek tomu, že k tomu zatiaľ nemám žiaden vzťah. Možno ostane na škole v podobe profesora, svoju budúcnosť stále vidí vo hviezdach. "
bolo to pre neho ťažké myslieť na budúcnosť, ked si nevedel rady ani so súčastným životom. Mohol byť o niekoľko dní mesiacov alebo rokov lovený ako zviera, ktoré patrí nad niekoho krb ako odmena víťazstva alebo dokonca v klietke, kde by Remus žil do konca svojho života. No aj napriek tomu mal niekoľko snov.
" zaujímalo by ma či sa tu nachádzajú aj nejaké iné bytosti. Myslím tým, prečo nás nepreviedli lesom alebo nám neukázali každú jednu komnatu na tejto škole? niekedy mám chuť objavovať veci v reálnom živote na miesto toho aby som bol stále v knihách "

Lily chlapce pozorně poslouchala a posmutněla, když vyprávěl o tom, jak to má vlastně doma těžké. Natáhla se proto pro jeho ruku a vřele mu jí stiskla. „Jsi hodný kluk, Remusi, a chytrý. Nenech se tlačit někam, kam nechceš. Odnikoho a nikdy. Tví rodiče to třeba myslí v dobrém, ale pokud to tak necítíš, jdi si vlastní cestou. Tou, pro kterou se ty sám rozhodneš. Nikdo ti nemá právo mluvit do života a linkovat ti ho. Mohou se jen o to pokusit, ale jinak si svou cestu vybírá každý sám.“ sledovala ho přátelským pohledem a mluvila na něj milým hlasem. „A jednou uvidíš, budeš se svým životem spokojený. Pak se jednoho dne ohlédneš a řekneš si: Ano, rozhodl jsem se správně. Prožil jsem svůj vysněný život a prožil jsem ho naplno tak, jak jsem chtěl. Navíc, určitě v těžkých chvílích od dnešního dne nebudeš sám. Máš kamarády, pokud se Potter s Blackem prověří. A pokud oni ne, budu tu já.“ pronesla vlídně a nakonec ho pevně na chvíli objala, než se s pousmáním posadila zpět na židli.

„V temném lese jsou prý děsivá stvoření. Nikdo ani neví, co všechno v těch lesích žije.“ pronesla pak. „Četla jsem o tom v knize. Velice zajímavé. Třeba by to ale také mohl vědět Hagrid.“

" možno nie som tak dobrý človek ako si myslíš Lily aj napriek tomu ako sa snažím stále je tu niečo, čo zo mňa robí toho najhoršieho z našej školy " povedal bez jediného dalšieho vysvetlenia pričom sa musel pozrieť do svojich kníh. tak rád by niekomu povedal o tom, čo ho trápi, prečo nedokáže byť stále veselý a prečo sa stále zaujíma o veci, ktoré by ho možno trápiť nemali. Tak rád by niekomu povedal svoje tajomstvo no vedel veľmi dobre, že v momente kedy by sa to dostalo do zlých rúk, mohol by sa so svojim životom rozlúčiť.
" jedno viem určite... chcem byť dobrým priateľom. Dobrým kúzelníkom aj napriek tomu, že nie som čistej krvi. Chcem byť sám sebou, nájsť si priateľov, ktorí by ma mali radi a chápali moje nadšenie pre knihy a kúzla. "

v momente, kedy povedala slová, ktoré možno nemyslela vážne sa na jeho tvári objavil malý úsmev, ktorý znamenal iba jediné. práve sa v jeho hlave objavil nápad, ktorého sa nechcel vzdať. chcel ju objať za to, že ho vytrhla z tejto nostalgie no napokon sa len pousmial a opäť sklopil svoj zrak. Stále bol tým hanblivým chlapcom, ktorý premýšľal niekedy rýchlejšie ako niekto v jeho okolí.
" chceš mi tým povedať, že by si išla so mnou sa na niekoľko vecí spýtať priamo Hagrida? myslím tým, všetko čo by sa mohlo nachádzať v tejto škole. predsa len musí niečo skrývať! neverím, že sme tu iba my... ľudia " aj napriek tomu, že niektorí študenti sa nesprávali ako ľudia. Chcel ju chytiť za ruku a doslova sa rozbehnúť von z knižnice, von z budovy a namieriť si to priamo do malého domčeka za Hagridom, ktorý by im možno povedal mnoho zaujímavých vecí.

„Samozřejmě!“ usmála se. „Půjdu s tebou! Alespoň bychom se tak mohli dovědět to, co nás zajímá. Ale až zítra. Už je večer a profesorka McGonagallová kladla zvláště důraz na to, že po setmění nemáme opouštět stěny hradu.“ připomněla a zalétla pohledem k jejich knihám na stole. „A také bychom se mohli společně učit.“ navrhla. Nechtěla rozhodně, aby se cítil nějak opuštěný a navíc se jí bude dobře učit s někým, koho to opravdu zajímá a nemá v hlavě jen pyliny. „Ve dvou nám to učení půjde jistě lépe a třeba i rychleji.“ pousmála se a netušila, že od té doby bude jen málokdy se učit sama a tímhle slibem se uzavřela jedno z velkých přátelství.

Remus si zobral do ruky jednu kostičku čokolády, ktorá sa stala jeho súčasťou už pred nejakým tým časom a ukázal ňou pred seba. Nemal pri sebe pohár s ktorým by si na to štrngli na ich nové priateľstvo, ktoré mal v pláne rozvíjať ako to len šlo. Už od prvého momentu Remus vedel, že Lily je to dievča s ktorým si bude niekedy veľmi dobre rozumieť.

" mám pocit, že nás spoločne čaká mnoho, mnoho spoločných dobrodružstiev. či už to budú dobrodružstvá v knihách alebo v skutočnom živote. Touto čokoládou chcem sľúbiť, že budem tým najlepším kamarátom, ktorého si dokážeš priať. " pousmial sa Remus pričom v ten moment mohol vyznieť mierne zvláštne. No bol to on, niektoré veci vnímal iným pohľadom ako ostatní ľudia.

Spoločne v knižnici strávili ešte nejaký ten čas, kedy Remus pochopil, že sa smeje oveľa častejšie ako to bolo u neho posledné roky charakteristické. Dokonca zabudol aj na čas, ktorý sa pohol dopredu oveľa rýchlejšie ako keby tie hodiny strávil sám, samutičký. S malým úsmevom sa postavil, odovzdal knihy na to správne miesto z ktorého ich predtým zobral pričom Lily odprevadil až na miesto, kde sa ich cesty museli rozdeliť. " bolo mi potešením vás spoznať slečna Evansová. Ste vážne výnimočná osoba, nikdy na to nezabudnite "

Boli to už celé hodiny, kedy Remus vymenil spoločnosť priateľov za útulné miesto v knižnici. Aj napriek tomu, že sa nedokázal rozprávať s mnohými ľuďmi a to len kvôli tomu, že ho takmer nikto nedokázal pochopiť s Lily si rozumel veľmi dobre. Bol rád za priateľku aj napriek tomu, že jedno z jeho tajomstiev ešte stále nevedela. Nedokázal sa na ňu ani len pozrieť a premýšľať nad tým, že by jej niekedy povedal, že je niečím, nie človekom ale samotným zvieraťom, ktoré bolo nebezpečné. Nemohol, doslova nedokázal si predstaviť ten pohľad, ktorý by mu venovala. Možné zhrozenie, ktoré by sa nachádzalo v jej tvári len kvôli tomu, kým bol.

Remus opätovne prepadol svojim myšlienkam a vôbec si ani len neuvedomil, že už dávno nie je sám. Za tých pár rokov, kedy strávil na škole niekoľko nezabudnuteľných chvíľ si prešiel rôznymi vecami. Vedel, že mnoho študentov sa na neho pozerá ako na niekoho, kto si nezaslúžil študovať na škole a to len kvôli tomu, že jeho matka nemala v sebe krv pravého čarodejníka. No ako mohol on sám ovplyvniť to, kým bol? S malou dušičkou dúfal, že sa pred ním neobjaví niekto ako bol napríklad samotný Lucius Malfoy, ktorý dokázal využiť každú jednu chvíľku svojho života k tomu aby niekoho vo svojom okolí ponížil.

Remus si len jemne povzdychol, zobral si tú hromadu kníh, ktoré mal v rukách a s tichým krokom prešiel k regálom do ktorých dopadali posledné lúče svetla. Knižnica bola miestom, kde sa mohol cítiť sám sebou, tým miestom kde strávil denne niekoľko hodín a snažil sa naučiť čo najviac vecí, ktoré by mu pomohli v ďalších rokoch. „myslel som si, že sa už ani neobjavíš. Myslel som si, že si si našla lepšiu zábavu ako tráviť utorky v mojej prítomnosti.“ Povedal Remus tichým hláskom. Aj napriek tomu, že nevedel, kto sa nachádza na druhej strany regálu, kde mohol vidieť iba kus oblečenia, Dúfal, že to je práve Lily s ktorou trávil dostatok času na to aby ju spoznal. V niektorých ohľadoch bola rovnaká ako on, kedy spoločne sedeli v knižnici a jednu knihu za druhou, jedno kúzlo po druhom spoločne študovali.

Léta rychle ubíhala, až nadešel rok, kdy měli skládat své vůbec první důležité zkoušky. NKÚ. Pro Lily hodně znamenaly. Díky nim se pak dále mělo rozhodnout, co vlastně z ní bude. Už nějakou dobu přemýšlela nad tím, jaké pracovní odvětví by si měla vybrat a nakonec zjistila, že pokaždé skončí u výběru na bystrozora. Chtěla pomáhat lidem a chránit je. Kde jinde a lépe by to šlo, než právě na pozici bystrozorky?

Měla akorát přeměňování, a když skončila, zašla ještě za profesorkou McGonagallovou, aby se s ní poradila a požádala jí o podrobnější popis přeměňování. Tenhle předmět jí vždy zajímal a obdivovala i to, jak se profesorka jako animág dokázala přeměňovat v kočku. Pochybovala o tom, že by se jí něco takového někdy povedlo. Už jen přeměňování různých věcí a tvorů na něco jiného žádalo velkou koncentraci a schopnosti. Sice vždy úkol splnila, ale se značnou námahou, která jí osobně rozčilovala. A právě po takovém pokusu si potřebovala promluvit s profesorkou.

Teprve když konečně po nějaké době vyšla z kabinetu, uvědomila si jaký je den. Přehodila si v rychlosti tašku přes rameno a pospíchala co nejrychleji do knihovny, kde trávila obvykle čas minimálně každé úterý studiem společně s Remusem. Několik metrů před dveřmi knihovny ale zpomalila krok a dovnitř tak vešla zcela v klidu. Jakmile Remuse nikde zatím neviděla, odložila si věci u stolku a šla mezi policemi, jak hledala knihu, kterou potřebovala k učení. Netrvalo dlouho a z myšlenek jí vytrhl známý hlas. Pousmála se a vytáhla z regálu knihu. Přes vzniklou škvíru pohlédla na kamaráda. „Tak to vůbec není. Ve tvé společnosti jsem ráda. Jen jsem se trochu opomněla po hodině s profesorkou McGonagallovou.“ odvětila mu popravdě.

Aj keby to bolo inak a ona by radšej trávila čas s niekým iným nemal by jej to za zlé. Nebol tým človekom, ktorý by sa v jednom okamihu urazil a následne by s osobou neprehovoril celé roky len kvôli tomu, že jeho česť bola zlomená. Pozeral sa na Lily pričom jej venoval malý úsmev a zo zadného vrecka vytiahol kúsok čokolády. Bol to už ako keby rituál kedy jej chcel vyčariť úsmev na tvári a týmto spôsobom jej poďakovať, že ho dokáže pochopiť aj napriek tomu, že to veľa ľudí nedokázalo. Mal strach zo skúšok, ktoré boli pred nimi. Aj napriek tomu, že možno na tom bol najlepšie a celé učivo, ktoré potreboval na zloženie skúšok prebral už minulý rok vďaka samoštúdiu stále mal v sebe pochybnosti. Zvláštne pretože mnoho čarodejníkov si o sebe myslí len to najlepšie a tí najlepší o sebe pochybujú.

„ to je v poriadku Lily ja som aj tak prečítal niekoľko stránok z knihy, ktorá ma celkom zaujala. Dnešný deň je zvláštny, mám pocit ako keby sa malo dnes niečo stať.“ V jednom momente kedy nechal svoje pery aby povedali presne to čo si v jednom okamihu myslel to v skutku aj oľutoval. Predsa len, musela si o ňom myslieť, že je bláznom. Alebo niekým kto vie predpovedať budúcnosť? Možno to bolo tým, že za tie roky kedy strávil voľný čas v spoločnosti svojich najlepších priateľov sa dostal do mnohých problémov z ktorých napokon pekne vedeli vykorčuľovať.

„ premena? Vždy som to z časti obdivoval.“ Povedal Remus pričom jemne sklopil zrak. Sám sa dokázal premeniť, no ak by sa premenil na mačku alebo čo i len na obyčajnú, malú a nepotrebnú kobylku ktorá by nikomu neublížila bolo by to oveľa lepšie ako to na čo sa premieňal takmer každý jeden mesiac. Povzdychol si pričom si zobral jednu z kníh a následne ukázal na ich miesto, ktoré bolo pre nich už takmer povestné. Predsa len tam trávili každý týždeň niekoľko hodín. „ vieš čo by som dnes rád preskúmal?“. Remus sa pozrel okolo seba a venoval jeden pohľad mladším študentom, ktorí si robili lietadielka zo strán starých kníh, ktoré boli dokonca staršie ako ich vlastní rodičia. Nemal rád to, ak sa knihy ničili no nedokázal im nič povedať. Nechcel sa dostať do problémov. Dokonca mal niekedy pocit, že nedokáže na niekoho zodvihnúť hlas tak ako to robili žiaci zo slizolinu.
„ chcel by som sa dnes pozrieť do zakázanej časti knižnice. Predsa len musí sa tam nachádzať niečo zaujímavé. Nikdy ťa to nelákalo?.“ V jeho očiach sa objavili malé iskričky, ktoré naznačovali to, že mal dobrý nápad.

„Děkuji, že mě chápeš.“ usmála se na něj laskavě a obešla konečně police, aby na něj dobře viděla. „Nedokázal ses odtrhnout od knihy? Která to je dnes?“ uchechtla se a vybírala z polic knihu. Jakmile ale pronesl svou předtuchu, s povytaženým obočím na něj pohldéla a chvíli ho sledovala, než se pousmála. Přeci jen jednou za čas mohl mít kdokoliv předtuchu. Ať už pravdivou, nebo smyšlenou. Na tom zase tolik nezáleželo a určitě by přitom na Remuse nezměnila názor. „A co se podle tebe stane?“ zajímala se přátelsky. Následně přikývla.

„Je neuvěřitelné, jak v podání profesorky McGonagallové je přeměňování čehokoliv, včetně sebe, lehhké. Nepotřebovala bych se přeměňovat tak ladně, jak to umí ona, ale jistá zručnost by se mi v tomhle případě líbila.“ nadhodila zamyšůeně.

Konečně si pak vybrala knihu a společně s ním si šla sednout na jejich obvyklé místo. Akorát si připravila papíry, brk a inkoust a chtěla otevřít knihu, když na něj pohlédla. Překvapeně zamrkala. „Do zakázené části?“ šeptla tiše a ohlédla se tím směrem. „Co bys tam chtěl hledat?“ zeptala se polohlasně. „Nemyslíš, že ta část je zakázaná kvůli nějakému důvodu?“ nadhodila opatrně. Ne že by jí samotnou obsah zakázané knihovny nezajímala, ale nikdy dříve neporušila žádný z předpisů.

„ jej hodiny sú nezabudnuteľné. Je zvláštne, že v jednom okamihu vyzerá ako niekto, kto by človeka dokázal zvoziť za každú jednu maličkosť. No v momente kedy sa na jej tvári objaví malý úsmev človek vie, že ona je jednou z mála, kto sa dokáže za niekoho postaviť..“ Remus vedel o čom hovorí. Predsa len mať kamarátov ako je James a Sirius bolo v niektorých okamihoch vážne ťažké. Nedokázal by spočítať na prstoch všetky tie problémy, kedy sa do nich dostal vďaka ich predstavivosti a miernej tvrdohlavosti. Niekto by si možno pomyslel, že niekto ako Remus na to nie je stavaný. že je iba svojim spôsobom suchárom, ktorý nemá žiaden zmysel pre humor no jemu sa to začalo páčiť. Tak prečo sa nevydať na malé dobrodružstvo práve s Lily?

Remus sa posadil na stoličku a pred seba si zobral jednu z kníh, ktoré mal veľmi rád aj napriek tomu, že to vôbec teraz nevnímal. Mal v sebe určité zapálenie, ktoré nedokázal ovládať. iskričky v očiach prezrádzali, že aj napriek tomu, že sa môže dostať do problémov to chcel skúsiť. ,, chcel by som vidieť jednu z kníh. Viem, že sa tam nachádza no nechápem prečo nemáme k nej prístup. Chcem sa dozvedieť viac o tvoroch, ktoré sú ovládané mesiacom. " jeho tvár sa v jednom okamihu zmenila. Ako keby ten malý, kostrbatý úsmev v jednom momente zmizol a jeho tvár zamrzla. Pozrel sa na jeden bod, jeden obyčajný bod, ktorý mal byť jeho oporou pričom premýšľal. Ako inak no nie? niekedy sa stávalo, že premýšľal nad jednou vecou tak úpenlivo, že prestával mávať pojem o čase. Vedel, že v momente, kedy sa bude tváriť ako keby aj on bol niekto koho sa to týka, určite by mala pochybnosti. Prešlo niekoľko rokov od ich prvého stretnutia no stále mal pocit, že ak by jej to povedal alebo dokonca ukázal, zmenila by na neho názor.

,, nikdy predsa nevieme, kedy sa nám to môže hodiť alebo nie? nechcel by som sa nejakým spôsobom obrať a túto jedinečnú príležitosť. " vedel, že to nie je ten správny spôsob ako z toho vykorčuľovať no aj napriek tomu sa o to pokúsil. Zaujímalo ho niekoľko vecí, ktoré sa nevedel dočítať v príslušnej literatúre. Predsa len bol asi jediný, koho tie veci zaujímali. Pochopil dokonca aj to, že v škole sa o tom neučili tak ako by možno mali. ,, Lily no ták viem, že sa to v tebe nachádza. Tiež rovnaká túžba po nepoznanom.! "