Dívčí záchody ve druhém patře

Po Halloweenské parádě se dostatečně přejedla sladkostmi, aby se následujících několik hodin bratříčkovala se záchodky ve druhém patře. Chtěla hezké soukromí a zamezit zvláště tomu, aby jí někdo spatřil v téhle podobě. Stačila se ještě natajňačku proplížit pro pár svých větších věcí, které měla na povalování se v posteli a čtení knih. Šedé vytahané tričko s jednorožcem, tepláky s více skvrnami než se dalo spočítat a ... no, boty si nesehnala, ale zůstaly jí ty, které ukradla bratrovi. To muselo stačit. A tak si vesele zvracela na záchodě, stále byla Eli a hodiny tikaly. S hlavou na záchodovém prkénku usnula a probrala se až když jí Ufňukaná Uršula zatrylkovala do ouška. Po vykopání se na nohy jí udivilo, proč se s ní ten praštěný duch snaží flirtovat než se dokopala k zrcadlu a místo vlastní krásné tvářičky, spatřila tu šerednou ohyzdu svého bratříčka. Se zděšením skočila do Uršuly.
"Ty náruživče! Hahaha!" zasmála se jí nahlas do ouška, než stačila udělat další otočku a utéct z toho uječeného království. Musela se znovu podívat do knihy lektvarů, zjistit, jak dlouhá přeměna měla být. Jenže nemohla dopustit, aby jí někdo takhle spatřil. Plížila se ve stínech jako Batman, čímž si jí všiml téměř každý druhý, ale povětšinou šlo o nebelvírské nebo havraspárské, takže mohla být v klidu. Mohli si říkat, že Elimu jednoduše jen mírně šibká. Nějaký experiment se mu dostal do hlavinky a už nevylezl ven. Asi jako tasemnice.
Prolezla celou knihovnu, aby našla tu jedinou a vyvolenou. A aby následně nato téměř dostala infarkt, když zjistila, že zaměnila dvě téměř stejně znějící ingredience. Až na to, že jedna měla krátkodobé účinky, ta druhá se vlekla roky. Otec by možná byl rád, že má dva syny, ale matka jí za tu blbost vydědila. Rodina s dlouhými kořeny a dobrou pověstí a má za dceru-syna takovou trubku, která neumí kouzlit a natož číst! Mohla se proklít do tří pekel, ale stejně to ničemu nepomohlo. Mohla se i profňukat do dalšího dne, ale nic se na tom nezměnilo. Jen měla řádně narudlé oči. Strávila další den s Ufňukanou Uršulou než se rozhodla prošmejdit každý kout mrzimorské koleje, aby si získala lepší ošacení. Aneb Elimu ukradla nejlepší kalhoty a Teddymu triko s jakými nesmyslnými bláboly v hatlamatilce. Zameškávala několik hodin, nedávala o sobě vědět a skrývala se jako krysa, v těch horších hodinách. Občas si zahrála na Eliho, aby neztratila kontakt s lidmi, ale jinak skuhrala v duetu s Uršulou. Skoro jí mohla za ty čtyři dny považovat za dobrou kamarádku a přítelkyni v každém fňukavém zločinu. Ale vše hezké ... teda, hrozné muselo jednou skončit. A tak se odhodlala k činu. Vyslala svůj rychlý šíp Uršulku, aby předala zprávu Teddymu. Ta se s ním měla spojit skrz záchodek, aby ho přitáhla k ní. Do největších hlubin. Do černočerné tmy. Za ... Edou!

Edward musel uznat, že si Halloween užil. Zábava se rozjela hlavně ve chvíli, kdy dorazili do Prasinek. V doprovodu Phoenix a Addy, tedy vlastně Eliho, se dostali do Medového ráje, kde udělali tržbu, z které bude krámek žít minimálně půl roku. S plnými taškami sladkostí a dobrot pak zamířili do bohem zapomenutého místečka. Věděli, že spousta lidí bude pokoušet hřbitovy, strašidelné místa anebo skončí u Tří košťat. Nic pro ně. Oni se nechali odříznout od reality slavení a udělali si vlastní Halloween. Na nerušeném místě se usadili a pustili se do všech možných sladkostí. Jak Edward slíbil, co nejlépe Phee popisoval výzdobu ve městě i stoupání lampionů. Po chvíli i oni vypustili na noční oblohu svůj lampion a každý z nich přitom měl své přání, které se nesměla dozvědět žádná živá duše. Kupodivu se k nim donesla i hudba, která nezněla tak, jak by Ed u čarodějů očekával. Nejspíš se toho chopili studenti stejného původu jako on a po Prasinkách se rozezněla taneční hudba. To pak Edward využil ve svůj prospěch a nejprve se snažil tančit v Phoenix a nakonec si zatančil i s Elim. Přeci jen sranda musela být a podivné pohledy ignoroval. On přeci Eliho před sebou vůbec nebral jako svého kamaráda. Pořád to pro něho byla Addy.

Jenže i veselí musí skončit a oni se museli vrátit do obyčejného života studentů. Edward se opět zapojil do svých aktivit, chodil pilně na hodiny, ale kupodivu Addy nijak nepostrádal. Kdo ví, kde byla. Měl za to, že si zalezla kamsi hluboko s knihou, aby jí už nikdo po vyučování nerušil. Jenže jaké bylo překvapení, když šel využít místa, kam i král musí. Došel na pánské toalety, kdy v momentě, kdy hodlal sundat kalhoty před ním vyskočila Uršula. Lekl se, až sebou cukl a zády narazil do dřevěných dvířek, div je nevyrazil. Okamžitě si zapnul poklopec a hned poté začal vydýchávat šok. Zhluboka se nadechoval a pozoroval toho šíleného ducha před sebou. „Chce s tebou mluvit.“ Pronesla vesele Uršula. „Kdo?“ nechápal Teddy, který svůj výraz podpořil povytaženým obočím. „Tvůj kamarád, Eli… ten hezoun. Tři dny pláče na záchodcích ve druhém patře. Nedá se to poslouchat. Měl bys jít za ním,“ zavrtěl Uršula hlavou, než s kvílením zmizela.

Edward se notnou chvilku z celé situace vzpamatovával, než vyrazil do umýváren ve druhém patře. Na dámské záchodky tam nikdo nechodil, právě kvůli praštěnému duchovi, který kazil lidem akorát náladu. Nejprve nechápal, proč by Elias celou dobu kvílel na záchodech, než mu vzápětí došlo, že to nebude tak úplně jeho přítel, ale jeho kamaráda. Tiše vpadl do dámských umýváren. Pořád se necítil nejlépe, jako když porušuje hodně morálních hodnot najednou. Tiše našlapoval a díval se kolem sebe. „Addy?“

Připadala si jako ten, co chodí s brekem do moře. Skutečně byla nyní Prendickem z Ostrova doktora Moreaua. Mohla stát uprostřed napuštěné vany ponořená až po Eliho triko. Ne, to bylo Teddyho. Elimu sebrala kalhoty. Však to hledat nebudou, hadrů určitě měli dost, zato ona se do těch svých ani za nic nenarvala. Bylo to frustrující být větší, monutnější, vyšší a mít spoustu věcí, které mít neměla. Přesněji tři, za to další dvě jí chyběli. Ošmatávala si tvář už jen z toho důvodu, aby nešahala na nic jiného. Po těch několika dnech jí přišlo vskutku trapné šahat na cokoliv, co bylo níž než krk. Však to bylo tělo jejího bratra! Byla ve svém bratrovi! Nebo byla svým bratrem? Ať tak či onak, bylo to dost nechutné a zvrhlé! Chtěla mít zpět své tělo, na které mohla šahat ... i když to znělo stejně zvrhle. Mohla proklínat pana Moodyho, že jí kdy tu myšlenku natloukl do hlavy. Copak se o něčem takovém musel zmiňovat? Copak neví, jak jsou děti pitomé a vyzkouší každou hloupost? Pleskla se přes Eliho čelo, když si uvědomila koho z toho obviňuje. Však pan Moody nemohl za její chorou mysl a ještě horší neznalost četby. Mohl jen za to, že se jí kousek stránky natrhl když letěl z okna dolů. Ale to mu je schopná odpustit. Však to byl úžasný bystrozor, který je chránil před těmi zlými tam venku. Co proti tomu byl jeden hloupý nápad?
Říkala si, že to Uršule nějak dlouho trvá. Copak jí neříkala, jak se jí už chce zbavit? Kvůli tomu věčnému fňukání, které smí provádět jen ona? S hlasitým povzdechem plným frustrace vyleze z vany, aby se oklepala jako pes. Mokré oblečení bylo ještě horší, jak suché. Lepilo se na ní a moc příjemné to nebylo. Rozhlédla se kolem sebe a přešla ke skříni s ručníkama. I tady je určitě skřítci prali a dávali nové.
"Vynikajícně!" zatleskala, když se před ní objevili krásné a nadýchané ručníky i s bílým, měkkým župánkem. Zavřela oči, přestala dýchat a rychle to ze sebe vše shodila, aniž by se dotkla jediné ... věci. Otřela se jen zběžně a hupsla do županu. V jiném případě by ho tahala po zemi, takhle jí byl akorát ke kolenům. Chtěla si odhodit vlasy z ramene, ale došlo jí opožděně, že tam žádné nemá.
"Do prkenný ohrady!" posteskla si a chtěla vylézt od ručníků, když zaslechla volání. Zarazila se a přemýšlela, co má dělat. Nechtěla Teddymu přivodit šok ... i když už jí takhle viděl. Ale určitě i on počítal s tím, že to bude už pryč. Zhluboka se nadechla a potichu vylezla ze svého úkrytu. Tvář zkroutila do toho nejvíc zkroušeného výrazu než se rozeběhla a přitiskla se ke svému kamarádovi.
"Já se toho nemůžu zbavit! Pořád jsem Eli! Nevím, co mám dělat! Já nechci zůstat klukem! Já chci být já! Ani vyčůrat se nemůžu!" začala mu štkát do ramene, zatímco se ho nemínila ani na vteřinu pustit. Sice by je takhle nikdo vidět neměl, ale kromě Uršuly tu taky nikdo nebyl. A nikdo nebude. Ona zaručeně dokázala vyhnat všelijaké existence ... no, kromě té její. Přeci byli jen v něčem stejné!

Edward pomalu našlapoval v dámských umývárnách a rozhlížel se kolem sebe. Začal se obávat toho, co Addy donutilo vydat se napospas ufňukané Uršule. Než se ale nadál, vyřítil se proti němu Elli a padl mu kolem krku. „Elli?!“ vydechl v první chvíli celý zmatený. Kamarád se k němu podivně tiskl a Teddymu to nebylo zrovna dvakrát příjemné, ať to mělo znamenat cokoliv. Teprve, když se rozmluvil si uvědomil, že pořád mluví s Addy. Vytřeštil oči a šokovaně si jí prohlížel. „Proč ještě nejsi ty?!“ Snažil se od ní odtáhnout, aby mohl jakkoliv reagovat. Představa, že by kdokoliv přišel a našel je v podobné situaci by byla více než pochybná. Až mu z toho bylo trochu úzko.

„Dobře, dobře,“ pokusil se od sebe kamarádku v těle kamaráda odtáhnout. „Chce to hlavně klid.“ Povedlo se mu konečně dostat do dostatečné vzdálenosti a ihned se poupravil. „Halloween je dávno pryč, nemá mnoholičný lektvar účinkovat jen pár hodin?“ povytáhl obočí, než se plácl do čela. „Proč děláš něco, čemu nerozumíš? Ale víš co… karma je zdarma. Já tě varoval, že to není dobrý nápad, producírovat se jako tvůj bratr po průvodu.“ Znovu zavrtěl hlavou. Jenže když zoufalou kamarádku viděl, už nadále nemohl moralizovat, ani mít pochybnou otcovskou chvilku. Jen si tiše povzdechl, než se rozhlédl. „Jak dlouho jsi vlastně tady? A proč jsi mi cokoliv neřekla dřív?“ vyptával se už s klidným hlasem a v hlavě si snažil uspořádat myšlenky tak, aby daly jakýmkoliv způsobem smysl.

„Možná bych měl zkusit zavolat tvého bratra, co myslíš? Elli se vyzná v lektvarech a třeba by byl schopný umíchat něco, co ti pomůže? Já ani nevím… navrhoval bych vyprázdnit žaludek, ale to se hádám dávno stalo, když jsi tu takovou dobu. Takže… lektvar už asi z těla nedostaneme jen tak.“ Krátce se zarazil a poklepal si prsty na spodní ret. Přemýšlel, ale vlastně nic pořádného nevymyslel. „Napadlo tě jít na ošetřovnu a svěřit se, co jsi provedla? Myslím, že pro takové případy tam jsou připravení, nebo ne?“ nevěřil tomu, že je Addy první studentka, kterou to napadlo a nehezky se to zvrhlo.

Teddy zatím došel k umyvadlům a opláchl si obličej, než se otočil čelem k Addy a opřel se. Na tváři se objevil krátký úsměv. „Jaký to je pocit?“ natočil hlavu na stranu a zkřížil ruce na hrudi. „Když jsi v těle bratra? Dovedeš si představit, co by se dělo, kdyby to nešlo zpátky? Dva Eliáškové do jedné rodiny…“ nechal jí trochu znervóznět, než k ní přišel blíž. Bylo podivné přistupovat k Addy, která byla jindy menší, jenže teď měla výšku jeho kamaráda a dokonce Edwarda převyšovala. „Neboj se, něco spolu vymyslíme, ano? Máš tušení, kde se stala chyba? Já už nějak vymyslím to, jak to zvrátit.“

Slyšela, jak jí kamarád oslovil jménem Eliho, ale nijak na to nereagovala. Byla ráda, že ho vidí, že konečně někoho živého vidí! Někoho, kdo jí má rád natolik, že jí pomůže dostat se z té prekérní situace. Copak ona byla ten typ, který by chtěl zůstat mužem? Už by se nikdy nemohla tak vtíravě lepit k Teddymu ani Elimu. Nemohla by se jim zavěsit za ruku, tančit s nimi ani jim dát pořádný, vlhký polibek na čelo. Ještě by se roznesly pomluvy o pochybném stavu jednoho Donnellyho a jednoho Tonkse. Musela by dělat oči na ženský, aby ty drby roznesla pryč. A to jí taky nebylo po chuti. Stejně jako nějaká touha vylézt odsud, dokud vypadá jako bratr.
Zavrtěla hlavou do jeho ramene, ke kterému musela sklonit hlavu. Obvykle bylo výš a ne níž. Nejraději by si usekla kousek nohou, aby necítila mírnou závrať z té výšky. Nechtěla se ho pustit, takhle jí byl aspoň někdo nablízko a ona se nemusela dívat na to, jak vypadá. Jako ubulený Eli. Což mu zrovna čest nedělá. Ale koho zajímala jeho osamělá duše?! To ona se procházela v bratrově těle a nemohla ho ze sebe sestřást. Jako kdyby jí spolkl a ona se nemohla vyškrábat ven. 
Když se Teddy osvobodil, tiše smrkla a otřela bratrovu tvář do županu. Nemusela pořád vypadat jako žába. Pořádně si jí vydrhla a přešlápla na těch dlouhých nohách. Jak na nich vůbec mohl chodit? Bylo to stejné jako kdyby měla chůdy!
"Byla to sranda. Nevinná sranda," zamumlala si pod vousy, které by jí určitě brzy začaly rašit, zatímco zírala do země jako provinilé dítě, kterému otec promlouvá do duše. A ne že by se to mnohokrát nestalo. Ale tohle bylo tisíckrát horší. Tohle jí mohlo zůstat! A jen při té myšlence jí bylo nevolno. Vyzvrátila by i ten bídný oběď, který si ukradla. Dalo se tu vůbec něco ukrást, když za to stejně neplatila? 
"Já ... nevím. Dlouho? Od Halloweenu," podívala se do strany, kde je ze záchodku pozorovala Ufňukaná Uršula.
"Ano, od Halloweenu tu fňuká a kazí můj klid!" vyštěkla znenadání ta příšera a s hlasitým spíláním se ponořila do nádobky. Za ní se ještě ozvalo. ..."Zbav mě ho a já se ti odvděčím," po prosbě následoval velice podivný chechot smísený s hučením odpadové vody. 
"Já jí několikrát říkala, že jsem holka!" dupla si Addy jako malé naštvané děcko. To že vypadá jako kluk, neznamená, že nemá city! Chytila se za hlavu a nahlas si povzdechla. Měla by poslat panu Moodymu velice neslušný dopis! Ano, to udělá! Zítra to udělá!
"Ne! Eliho ne!" rázem se probrala ze svého zapomnění, přičemž se udiveně zadívala na Teddyho. ..."To jsi byl vždy takhle malý?" naklonila hlavu na stranu a snažila se dopracovat k té záhadě, zatímco se jí přítel snažil pomoct. Ale kromě pomoci chtěla taky konverzovat. Ono mluvit s uřvanou mrtvolou nebylo zrovna to, co potřebovala k životu. 
"Ani ošetřovnu! Víš kolikrát jsem tam za těch šest let byla? Naposled, když jsem se snažila dostat do Famprfálového mužstva," s nervózním uchechtnutím se podrbala v krátké kštici při vzpomínce, jak to s koštětem naprala do zdi. Rozjařený odešlo tak rychle jako přišlo. Nahrbila se, aby byla blíž k zemi a opět upřela zrak do země. Ted nepotřeboval znát, jak vypadá Eli, když někdo prolévá jeho slzy na jeho tvář. Periferním viděním sledovala Edíka, jak si oplachuje tvář. Asi mu z ní bylo zle. Být její kamarád nebylo lehké, divila se, že to tak dlouho vydržel. Jenže po následným slovech byla spíš chudákem ona. Protáhla tvář a podívala se na něj.
"To není vtipné! Otec by mě vyhodil na mráz a matka by ještě zamkla dveře! Už jsem naší rodinu znemožnila dost tím, že neumím čarovat," poslední větu zamumlala spíš pro sebe, když odlepila obrovitánské nohy od země a přešla pár kroků ke zdi, aby se po ní sesunula na zem a tam uhačla.
"Vím," pokývla hlavou. ..."Spletla jsem si jeden kořen. Vypadají podobně, ale jeden z nich má krátkodobé účinky a ten druhý dlouhodobé," s výrazem utrpení ukryla bratrovu tvář do bratrových dlaní a zmučeně si povzdechla. Co jen komu udělala, že musela mít tak špatné nápady?!

„Říkat jí můžeš co chceš, ale těžko ti někdo uvěří, že jsi holka, když vypadáš takhle,“ ukázal na ní rukou a zavrtěl hlavou. „V první řadě, jsi s tím měla něco udělat daleko dříve. Jestli to je Addy od Halloweenu, tak je možné, že čím déle to necháš být, tím hůř se toho půjde zbavit. Co když si prošvihla nějakou lhůtu, kdy byla přeměna ještě možná no a teď… teď budeš kluk?“ pohodil rukama, než si poupravil kravatu a zkontroloval zapnuté knoflíky na košili. Ujišťoval se, že je vše správně a přitom si třídil myšlenky. „Hlavně už nebreč. Slzy nikomu nepomůžou a jsou k ničemu. Něco s tím uděláme, jsem si jistý,“ pokusil se jí trochu povzbudit. On pohled na nejlepšího uplakaného kamaráda opravdu vypadal všelijak. Však Teddy do té doby snad ani Eliho brečet neviděl… no, teď když ho viděl nemohl říct, že u toho vypadá dobře. Zarudlé oči, protáhlý výraz. S úděsem si uvědomil, že vlastně Eliho už nikdy neuvidí stejně. Tak jako už nikdy neuvidí stejně Addy.

„Dobrá, jestli ne tvůj bratr, pak musíme za Křiklanem. Tohle dokáže zvrátit jen opravdu zkušený čaroděj, který s lektvary umí. Pro mě nejsou silnou stránkou, ani bych nevěděl co dělat… no a Křiklan to s trochou štěstí vezme sportovně. Možná bude brblat, ale pořád je to nejlepší učitel, u kterého se ti to mohlo stát. Hádám, bude mít tu nejklidnější reakci. A opovaž se říct, že nepůjdeš!“ zvýšil na konci věty hlas, aby jí postrašil. „Půjdeš dobrovolně a nebo tě tam odtáhnu. Protože, uvědom si, že jinak klukem budeš pořád.“ Pronesl, než se zlomyslně ušklíbl. „A představa, že musíš sahat na tělo vlastního bratra, no.. to bych asi nesnesl.“ Hledal důvody aby jí donutil jít s ním, pokud by se chtěla stavět na zadní. Přeci sama musela vidět, že takhle zůstat nechce.

Úsměv mu ale ztuhl, stejně jako zbytek tváře. Naprázdno polkl a pohnul spodní čelistí. Ruce zkřížil na hrudi a bylo jasné, že její poznámka ho urazila. „Tak my teď budeme rozebírat výšku?“ povytáhl krátce obočí nahoru do elegantního obloučku, než se tvářil opět stejně nečitelně. Eli ho převyšoval o dobrých třináct centimetrů. Teddy o sobě věděl, že moc nenarostl. Jindy mu to nevadilo. Vyvažoval to jinými věcmi. Jenže slyšet tuhle poznámku z úst osoby, která na něho většinu času hleděla v záklonu… inu to se mu opravdu nelíbilo.

„Addy, je to jednoduché. Buď budeš nový pokračovatel rodu Donnelly, rodina tě pravděpodobně vyhodí na mráz a zavřou dveře. Nebo budeš jednou chlap… dobře, to je hloupé,“ zarazil se, když si uvědomil co řekl. „Nebo jednou sebereš odvahu a prostě se mnou půjdeš na ošetřovnu nebo za Křiklanem. Tvoje protesty mě upřímně nezajímají. Rád bych ti pomohl, ale jediné, co pro tebe nyní mohu udělat je to, že tě nějakým směrem dokopu to řešit. A já tě klidně budu kopat,“ přišel k ní o něco blíž a přitom se napřímil v zádech. „A jen pro tvou informaci, Eliase přeperu, takže to nezkoušej.“ Byl to právě Teddy, kdo se nejčastěji pral. Občas toho Eli využil a začal uzavírat sázky na to, kdo vyhraje, ale Teddy byl rozhodně v tomto ohledu zkušenější i lepší.

„Když ti něco zůstane?“ povytáhl obočí a zamyslel se. „Obávám se, s tím se budeš muset naučit žít,“ pokrčil rameny. Jenže pochopil, že není správné, aby si svojí kamarádku tolik dobíral. Opravdu to od něho nebylo fér. „Nepůjdeme za žádným hlupákem. Jsem si jistý, že až s tebou skončí, zase budeš taková Addy, jakou tě známe.“ Pousmál se mile, aby se neřeklo, že jí jen ubližuje. „Křiklan bude vědět, co má dělat, to neměj starosti. Já jen doufám, že tě tohle dostatečně vytrestalo, aby ses to nepokusila v dohledné době zopakovat. Mohlo z toho být opravdu hodně problémů, tak buď příště opatrná a nebo zkus sehnat někoho, kdo na tebe při tom bude dohlížet. Ať ten lektvar má hlavu i patu a ty ingredience jsou správné.“ Snad by jí i pohladil po vlasech, tedy kdyby to byla Addy. Takhle Eliho hladit odmítal. Byl by z toho chudák ještě celý nesvůj.

„To víš, že bych tě nekopal, ale něco na tebe platit musí, slečno Donnelly.“ Zasmál se a natočil hlavu na stranu. Zamyslel se nad tím. Inu, nejspíš měla pravdu. Oni dva ještě sílu přímo neměřili. Většinou to odnesl Elias, který se ani neuměl dost dobře bránit. To co geniální mysl sebrala pro lektvary, pozbyl smysl pro ránu a úder. „Jen si říkám, že na svoje tělíčko máš docela ránu. Ale to neznamená, že stejnou ránu umí dát i Eli. Jenže to se těžko vysvětluje,“ pokrčil rameny. Aneb fyzikální zákony mudlů. Trávil dlouhou dobu tím, co všechno obdivoval v kouzelnickém světě. Jedna z věcí byla i to, že většina věcí postrádala fyzické zákony. Gravitace, akce a reakce a mnoho dalšího. Vlastně do dnes to Edwarda nepřestávalo udivovat. Tento svět byl skutečně magický.

„Jo, to bys možná měla, změnit oblečení,“ přikývl a zadíval se na župan, který měl Eli na sobě. Někdy mu přišlo, že začal přicházet o rozum, naštěstí tohle všechno bylo na škole docela normální. „Celej žhavej chci Eliho takhle vidět,“ protočil oči, než se otočil zády. To poslední, o co měl Ted zájem bylo nahé tělo jeho kamaráda. Opět, jen ta představa stačila k tomu, aby se zachvěl odporem. Ošklivá představa a opět něco, co zpochybňovalo jeho přirozenost. Byl si jist, že tenhle Donnelly ho bude v hlavě strašit ještě hezky dlouho. Když pak oznámila, že můžou vyrazit, otočil se k ní. Pohled mu zůstal na jejím triku, vlastně Eliho triku, ale ve finále si uvědomil, že to je jeho vlastní triko. „Hej, není to moje?“ poukázal prstem na triko, které si Addy velmi ochotně přisvojila. „Nepamatuji si, že bychom spolu začali chodit, aby moje trika byli naše trika,“ zavrtěl hlavou a opět se zarazil. Ne, to byl hodně špatný vtip, hodně špatný v téhle situaci. Očividně svou sexuální orientaci dokázal zpochybňovat sám. Zrudnul a raději se otočil a vyrazil za Křiklanem. Čím dřív, tohle všechno bude vyřešené, tím lepší to bude.

Křiklana našli v jeho kabinetě a jako slova se raději první ujal přímo Teddy. Vysvětlil celou problematiku, že to bylo již o Halloweenu, kdy si Addy hrála s něčím, čemu tak docela nerozumí a takhle to dopadlo. Křiklan na ně koukal, jak když oba spadli z hrušky na hlavu. Naštěstí stačilo, aby Addy promluvila, skoro se rozplakala a Křiklan si začal dávat dvě a dvě dohromady. Mudroval nad tím, že měli přijít dřív a hlavně si neměli vůbec začínat s něčím podobným. Eda pak vyhodil za dveře a nařídil, aby čekal.

Teddymu nezbývalo nic jiného, než aby chodil sem a tam po dlouhé chodbě, než bude jeho kamarádka propuštěna a snad již bude kamarádkou. Křiklan zatím usadil Addy do křesla a začal míchat speciální lektvar. Příšerně smrděl a ještě hůř chutnal. Vlastně, chutnal přesně tak, jak by člověk od lektvaru podobného zjevu očekával. Hustý kejdanec připomínající spíše kaši. Nebo husté smoothie. Předal dívce skleničku a i přes prvotní odpor ji donutil všechno vypít až do dna. Konečně po zhruba dvou hodinách se Teddy dočkal výsledku. Addy vylezla, již konečně ve svém těle, z Křiklanova kabinetu. Na tváři jí hrál zhnusený škleb a opakované ošklíbání včetně hlasitého projevu.

„No vidíš, a zase jsi Addy,“ přišel k ní Teddy, aby jí tentokrát už skutečně obejmul. Chvilku jí držel u sebe, než si něco uvědomil. Odtáhl jí od sebe na vzdálenost paží a trochu se zarazil. „Vida, přeci jen ti něco z bratra zůstalo.“ Poznamenal a snad si i vychutnal ten vyděšený pohled kamarádky, která se již chtěla zkoumat, kde jí co přebývá nebo naopak chybí. Teddy jí pak ale s úsměvem hrábl do vlasů a poukázal na blonďaté prameny. „Tak a teď jste s bratrem blonďáci oba. Asi se toho nezbavíš, ale je to asi taky nejlepší věc, co ti po něm mohla zůstat, co?“ zasmál se, aby odlehčil situaci. Obejmul jí kolem ramen a vykročil s ní zpátky do Mrzimorských ložnic.