Dům Chardinů (Skotsko)

Nicolasine upřímně Vánoce nenáviděla. Přesněji, nenáviděla tu část, kdy musela být s matkou a nemohla za otcem. Ve Francii měla svojí volnost. Mohla se ukázat před rodinou v košili a společenských kalhotách, někdy i s kravatou, kterou odůvodnila tím, že je zvyklá ji nosit ze školy. Její otec nad spoustou věcí přivřel oči. Přeci jen dceru většinu roku neviděl, nechtěl jí ztratit tím, že jí bude morálně poučovat. Vlastně, částečně to byla jeho taktika. Občas jen s Nick seděl a ujišťoval se, že je tím lepším rodičem než její matka. Nick byla jeho malá holčička, kterou měl nadevšecko rád. Věděl, že se nezachoval nejlépe, když od rodiny odešel, ale Nick zkrátka nebyla dostatečným pojivem, aby své rodiče udržela pohromadě. Ne poté, co její otec zjistil, že mu vlastní žena dlouhé roky lhala a zakrývala pravdu.

Nick měla letos smůlu. Za otcem jela na začátku prázdnin, byla u něho sotva týden a musela se vrátit domu, aby si jí užila její matka. Přitom nebylo o co stát. Matka přichystala večírek a Nick se na ten večer musela stát tím, co v sobě již dlouhé měsíce popírala. Musela být ženou. Matka jí učesala dokonale vlasy, namalovala jí a navlékla do červených koktejlek, a obula boty na podpatku. Vnitřně se Nick hůř cítit nemohla, ovšem musela se na večírku usmívat a nechat se tím vším užírat. Cítila se nepřirozeně, špatně a směšně. O to víc, jí ubližovalo, že od všech slyšela jak krásná dívka to je a jakou jistě dělá matce radost. Nick nebyla krásná, nebyla dívka a už vůbec na to nechtěla slyšet komplimenty. Jakoby jí veřejně všichni usvědčovali ze lži a ještě se tvářili, že toto je jediná správná cesta. Matka nemohla být spokojenější, ale Nick s každou další pochvalou padala více a více do deprese z vlastního těla. Korunku tomu všemu dal jistý hoch. Zcela okatě jí celý večer věnoval pozornost, skládal komplimenty a dokonce si chtěl zatančit. Kluk, který by o ní jinak ani pohledem nezavadil, ale jakmile byla nastrojená jako dívka, vše náhle šlo. Mrzelo jí, že o ní jako takovou očividně opravdu nikdo nemůže mít zájem. A když se toho večera na Nick onen kluk tiskl a při tanci jeho ruka mířila příliš nízko, vše v ní vygradovalo. Otiskl její ruky, ho na tváři musel pálit minimálně ještě hodinu. Facka sedla dokonale a plesknutí upoutalo pohled všech. Déle se Nick nezdržovala, prostě utekla do svého pokoje.

Odmítala s kýmkoliv promluvit a nakonec se zamkla v koupelně. Potřebovala ze sebe smýt onen potupný pocit, všechny ty myšlenky nechat odplavit. Asi hodinu seděla pod sprchou, než byla voda ledová a vyhnala jí ven. Stála pak před zrcadlem a prohlížela se. Nic nebylo správně a ona nevěděla kudy kam. Vzpomněla si ale na jednu věc, ke které se dostala ve Francii. Její poslední záchrana, kterou nedávno zavrhla. Brala to jako poslední možnost, ale ta poslední možnost nyní křičela po vyzkoušení. Oblékla se do klučičího oblečení. Obyčejné rifle, černé triko a kostkovaná košile. Prsa si stáhla a ramena vycpala, aby to nějak vypadalo. Nebylo to dokonalé, ale vypadalo to lépe. Cítila se lépe. Nakonec se jí pohled zastavil na jejích vlasech. Dlouhé hnědé vlasy se díky vlhkosti pomalu vlnily. Bylo to docela spontánní rozhodnutí, kdy vzala do rukou nůžky a začala nemilosrdně vlasy zkracovat. Nemohla je zkrátit úplně, ale s finální verzí byla více než spokojená. Mokré vlasy pak jen projela hřebenem, schovala je pod čepici a s tátovou zimní bundou a teplými boty utekla ven.

Procházet se v noci městem sama nikdy není dobrý nápad. Jenže kdo jí co mohl udělat? Teď byla kluk, kouzelník k tomu a navíc… kdy jindy by mohla sehnat přísady, pro které se vydala? Potřebovala se dostat na černý trh s magickými předměty. Jen tam mohla vysmlouvat potřebné ingredience pro lektvar, který jí měl změnit život. A ona byla připravená.