Arno Rosenblad

---

September 1971

---

Arno Rosenblad. Chlapec, ktorý navštevoval posledný ročník na škole mal na sebe oblečenie, ktoré malo dávať každému najavo, že sa odlišuje od ostatných ľudí. Tmavé nohavice, červený sveter a hrubý kožuch, ktorý siahal po samotnú dlážku boli jeho terajším outfitom. Arno mal medzi sebou svojich priateľov, spolužiakov na ktorých sa vedel spoľahnúť. No po jeho boku stál človek, ktorý mu veril zo všetkých najviac. Predsa len to bol riaditeľ, ktorý poznal Arna už od prvého ročníka. Navštevoval jeho klub pre vyvolených, kde sa nachádzalo len zopár študentov, ktorý sa preukázali odvahou silou a rozumnosťou pričom samotný Arno bol na seba v tomto ohľade nesmierne hrdým.

Pozrel sa na neho. Venoval mu jeden krátky pohľad pričom počul ako sa dvere otvorili. Predsa len ich škola bola ohlásenou samotným riaditeľom. Arno mohol sledovať ako jeho spolužiaci alebo dokonca aj mladší študenti vybehli do stredu miestnosti a následne predstavili ich tradičný bojový tanec spojený aj s pokrikom. A práve v ten moment, kedy každý venoval pozornosť len tým študentom, sledoval ako sa ich palice dotýkali zeme a následne so sebou niesli aj vrzgajúce zvuky spojené s iskrami, prichádzal Arno so svojim riaditeľom.
Malo to byť každému jasné. Práve on bol tým človekom, kto bude pochádzať z ich školy. On mal byť tým šampionom na ktorého sa spoliehali všetci. Bolo to pre neho poslaním a on to vedel už od prvej chvíle, kedy si ho vybral jeho prútik. Mal sa stať niekým. Človekom, ktorý by v živote následne niečo dokázal.

Arno pochodoval cieľa vedomo pričom jeho pohľad bol upínaný len pred seba. Krátke vlasy boli ozdobou jeho hlavy, čo bolo od ostatných žiakov pomerne niečo odlišné. Predsa len v momente, kedy sa človek pozrel na ich tvár, na ich vlas videl patričný rozdiel. Jeho vlasy boli o niečo dlhšie, nemal ich ostrihané rovnakým spôsobom ako niekoľko žiakov. Taktiež to nebolo nič, čo by sa dalo porovnať k tmavej, havranej farby.
Mal v rukách plameň, bol to rovnaký plameň, ktorý videl zapáliť na jeho prvom šampionate, na ktorý sa mohol len z diaľky pozerať. Práve v tejto chvíli to bol práve on, kto mal to právo urobiť. Prešiel do stredu miestnosti pričom videl ako sa jeho chlapci v okamihu zastavili a následne pokľakli na jedno koleno. Plameň, ktorý držal na palici následne obrátil na voľné miesto, kde sa nenachádzal takmer nikto. Žiaden učiteľ ani riaditeľ alebo dokonca nejaký žiak z inej školy. Vydýchol pričom sledoval ako sa ohnivý drak preletel celou miestnosťou. Malo to byť znak sily, znak mágie. Presne to, čo bolo pre ich školu charakteristickým.

Následne sa Arno postavil po boku svojho riaditeľa pričom dal česť riaditeľovi bradavíc. Už od prvého momentu to bola škola iného pôvabu a pôvodu z akej Arno so svojimi chlapcami prichádzal. predsa len jeho školu navštevovali hlavne muži, žiadna žena, ktorá by im rozptýlila myseľ. A taktiež vedel, že na školu, na ktorú prišli sa pozerá úplne inak. Možno ak by sa rozhodol na nej trénovať svoje dovednosti v čiernej mágií, pozerali by sa na neho ako na človeka, ktorý je pripravený chopiť sa svojho miestečka v Azkabane. No Arno vedel, že bude mať dostatok času na to, spoznať školu do ktorej ako šampión svojej školy dorazil. Pozrel sa priamo pred seba pričom mu neunikol pohľad aj na ďalších hostí, ktorý boli rovnako pozvanými ako boli práve oni.

Zahájení školního roku, Bradavice - září 1971


Letošní zahájení roku bylo odlišné, než od těch předchozích. Právě na tento rok připadal Turnaj tří kouzelníků, který byl jednou z nejvýznamnějších událostí v životě každého studenta. Na Krásnohůlkách probíhaly přípravy již o rok dříve. Již na konci minulého školního roku, po pečlivém zvážení a dlouhodobém pozorování, vybral ředitel Trémaux dvanáct studentů, kteří budou mít možnost vhodit své jméno do ohnivého poháru. Šest děvčat a šest chlapců, kteří společně s ředitelem školy odjedou do Bradavic. Ohnivý pohár měl vybrat tři studenty, z každé školy jednoho, u kterých se prověří jejich inteligence, odvaha, talent a umění ovládání magie. Ředitel vybral dvanáct nejlepších studentů napříč ročníky, o kterých nepochyboval, přesto největším favoritem byla slečna Corinne Jacquet.

Studenti z Krásnohůlek přicestovali do Bradavic svým typickým dopravním prostředkem. Šlo o honosný kočár, který byl uvnitř daleko větší, než se jevil zvenku, a po obloze jej přitáhli okřídlení koně. Elegance a krása se takovému příjezdu nemohla odepřít a od prvních chvil, kdy ho studenti mohli spatřit na obloze, museli vědět co od Krásnohůlek přibližně čekat. Dostalo se jim vřelého přivítání, ale to hlavní měla začít až při jejich ohlášení.

Zatímco ředitel Bradavické školy měl ke svým studentům promluvu o chodu školního roku, studenti Kruvalu a Krásnohůlek postávali za hlavními dveřmi a vyčkávali, než budou uvedeni. Dívky na sobě měly charakteristikou uniformu. Šlo o bledě modré saténové šaty s dlouhými rukávy, zakryté kratší pelerínou. Šaty dokonale lemovaly figuru dívek. Límeček, vrchní díl na zapínání a od nabrání pod prsy látka již jen volně splývala na tělo. Pelerína byla u krku a límce vyšívaná tmavou krajkou a stejný motiv krajky se nacházel i na jejich nadkolenkách. Boty byly bílo černé na malém podpatku. Všechny dívky měly vlasy upravené do uhlazeného culíku, tenký pramínek u uší jemně zvlněný a na hlavě se nacházel modrý klobouček. Naopak chlapci z Krásnohůlek měli frak. Tmavé vysoké kalhoty, saténová vestička stejné barvy, jakou měly dívky šaty. Dokonale vyžehlená, sněhově bílá košile, motýlek opět v barvě vestičky a černý frak podšitý bledě modrým saténem. Všichni měli vlasy uhlazené, dokonale učesané a rozdělené patkou na pravou stranu.

Ruce drželi za zády, ramena mírně dozadu, hruď hrdě vypnutá a brada pozvednutá nahoru. Takto tam stáli nehnutě všichni ke spokojenosti svého ředitele. Disciplína, respekt, elegance a krása. Mezi nimi se nacházela zrzavá dívka, která byla z celé výpravy vůbec nejmladší. Čtrnáctiletá studentka, která však ředitele zaujala svým talentem vůči ochranným kouzlům. Nemusela se vůbec dostat do turnaje, stačilo, když by později poradila slečně Jacquetové, které kouzla používat. Mlčky se dívali před sebe, poslouchali ředitele Brumbála, jehož hlas se dostával i za zavřené dveře, než byl uveden Kruval. Právě poté ticho přehlušila Corinne. Otočila tvář k dívce, stojící vedle ní a usmála se. „Viděla jsi ho? Ten u ředitele. Vsadím se, že ho jejich ředitel rovnou vidí jako šampiona. Ostatní ani nemuseli jezdit,“ pronesla odměřeně, než za sebou uslyšela odkašlání ředitele. Ihned se napnula a opět mlčela. Annelise jen letmo pohledem zalétla k chlapci, o kterém se mluvilo. Ředitel by u sebe rozhodně neměl jen tak někoho, a pokud by se on stal šampionem, nebude to pro nikoho lehké. Ani nemusela pořádně vidět jeho tvář. Jen ten postoj a rázný krok mluvil za vše.

Dveře zůstávali otevřené, zatímco se škola představila. Studenti Krásnohůlek vše pozorovali, aniž by pohnuli hlavou. „A nyní mi dovolte představit skvostné studenty Akademie čar a kouzel v Krásnohůlkách, společně s jejich ředitelem Carlislem Trémaux,“ ozvalo se sálem, jakmile se Kruval zařadil. Bylo to znamení pro studenty, aby se nyní předvedli oni.
S hrdým pohledem před sebe, synchronizovaným krokem a s dokonalým držením těla vstoupili do hlavního sálu Bradavické školy. Prvních osm studentů utvořilo dvojice, kdy se každý dvojice postavila do uličky mezi stoly. Doslova vtančili do sálu a pokračovali až ke stolu učitelů. Zbývající čtyři studenti je následovali, zatímco svými kouzly podtrhovaly atmosféru. Světla zhasla a dalším kouzlem místnost ozářilo jemné modré světlo. Zněla melodická hudba připomínající zpěv sirén a mezi tanečními páry poletovali modří a růžový motýlci, kterým z křídel padal třpyt. Byla to podívaná lahodící oku a hrdost ředitele, který za nimi vešel do sálu, byla více jak patrná. Též měl ruce spojené za zády a elegantním krokem mířil za ředitelem Bradavic.

Annelise tančila ve druhé uličce s lehkostí a ladností víly. Byla považována za jednu z nejlepších tanečnic na škole a byla to jedna z mála věcí, které jí ujišťovali, že má na turnaji co dělat. Měla čím zaujmout. Studenti se pak zastavili na koncích stolů a ladně se uklonili. Jejich ředitel se pozdravil s Brumbálem, než jim pouze pokynul, aby se zařadili na druhou stranu, než stál Kruval. Právě tehdy zalétla Annelise pohledem ke studentovi, o kterém mluvila Corinne. Jen si ho chtěla prohlédnout a utvořit si první soud o tom, jaký to je asi člověk.

Arno stál sebaisto na mieste pričom na svojom pravom ramene pocítil váhu svojho riaditeľa. Bol to zvláštny človek. Už na prvý pohľad v momente, kedy ho videl ako ešte on bol v koži mladého chlapca, ktorý je nadšený zo všetkého nového, vzbudil v ňom rešpekt. Celé roky dúfal, že niekedy bude ako on. Že niekedy bude kráčať uličkou a ľudia sa budú na neho pozerať alebo dokonca sa vyhýbať jeho pohľadu len aby nevznikli nejaké problémy.
A tak ako roky plynuli, Arno tiež pociťoval podobný pocit. Predsa len sa na neho ľudia na škole pozerali iným spôsobom. Šuškali si o ňom, rozprávali sa s ním aj takí ľudia o ktorých nemal ani len to najmenšie tušenie, kto to v skutočnosti vlastne bol.
„ myslím si, že tento rok bude patriť nám..“ povedal Darcy tichým no aj napriek tomu odhodlaným hlasom pričom sledoval príchod ďalšej zo škôl s ktorou už mal aké také skúsenosti. Alebo to skôr bolo skúsenosť s ich riaditeľom?
Arno mu venoval jeden pohľad bez toho aby niečo povedal. Bez toho aby na jeho tvári bolo vôbec poznať čo si myslí pričom venoval pohľad, malý pohľad škole. Vyzerali tak rozdielne. Ako by si niekto mohol z nich čo i len pomyslieť, že by krehké dievča, ktoré vyzerá ako porcelánová bábika, hocijaké dievča, ktoré vyzerá tak jemne bude môcť vyhrať v tomto namáhavom turnaji? No všetko bolo predsa možné a Arno si uvedomoval, že sa to môže hocikedy stať.

„ týmto pádom by som rád zahájil tento večer. Zasadnite za svoje stoly, nechajte svoje oči splanúť pre rôzne chutné pochutiny..“ hlas sa dostával do každého jedného zákutia miestnosti pričom si Arno všimol dlhý stôl, ktorý znamenal avšak len jediné. Neboli predsa len nepriateľskými školami, ani jedna zo škôl neprišla bojovať ako bojovník, ktorý sa postaví proti svojmu protivníkovi z toho dôvodu, aby pomyslel iba na smrť.
Arno prešiel so svojimi spolužiakmi k stolu, posadil sa pričom si uvedomil, že oproti nemu nebude niekto, kto bude jeho spolužiakom ale niekto z druhej školy. Bolo to z toho dôvodu aby prišli na to, akými vlastnosťami prekypujú? Arno vedel, že to je vymyslené z toho dôvodu týmto spôsobom, aby sa postupne začali zoznamovať.

Darcy prešiel pomalým no odhodlaným krokom k stolu, kde sa nachádzalo riaditeľstvo. Profesori zo školy do ktorej boli pozvanými. Posadil sa na miesto, ktoré bolo pre neho určené pričom si všimol, že mal možnosť sledovať každého jedného študenta. Sedel vyrovnane ani len jedným svalom na svojej tvári nemykol. V momente, kedy svojim pohľadom vyhľadal Dumbledora prehovoril k nemu. Nedalo sa hovoriť o priateľstve na život a na smrť no aj tak medzi sebou neprekypovali nenávisťou, kedy by jeden druhého chcel zabiť.
„ nech tento rok vyhrá ten najlepší. Ako každý jeden turnaj, nemám pravdu?“ povedal pričom si zobral do ruky pohár, čašu v ktorom sa nachádzalo červené víno a následne ukázal na znak prípitku.
„ chcel by som pripiť na tento rok. Na to, že sme sa mali možnosť opätovne stretnúť. Všetci. Tak ako učitelia, tak ako riaditelia alebo dokonca žiaci, ktorí budú mať možnosť vidieť priority aj ostatných škôl..“ predsa len školy boli rozdielne. Či už prístupom alebo dokonca aj zameraním. Predsa len ak by sa mal pozrieť Darcy na svoju školu a na školu v Bradaviciach alebo dokonca krasnohulky určite tam boli rozdiely. No práve to sa mu osobne páčilo, že aj napriek tomu, že každá jedna škola bola rozdielnou aj tak vychovávala študentov, ktorí sa následne v živote nemohli stratiť.

Sledovala to, jak se mladík objevil v přítomnosti ředitele. Hrdost obou docela dokonale zaplnila celou síň, že pro nikoho jiného nezbyla už ani maličká ctižádost. Nebyla možnost mezi takovými muži. Anne se snažila chlapci věnovat jen nepatrný pohled, aby o ní nevěděl. Zírání nebylo správné a ona věděla, že se to k dámě nehodí. Prohlížela si jeho tvář, postoj i mimiku tváře. Nebál se a věřil si. Byl odhodlaný a stejně jako ředitel i on předem věděli, koho vlastně pohár vybere. Bylo to vůbec fér? Anne si byla jistá, že Arno musel vyvést ze sebejistoty nejednoho studenta nebo studentku. Bradavice a Krásnohůlky mezi sebou měly krásný vztah. Výhry mezi školami byly vyrovnané. Jenže pokud Kruval vnesl do turnaje tak silného šampiona, kdo by si pomyslel, že má vůbec šanci? Byla si docela jistá, že momentálně Arno odradil i několik možných zájemců.

Krásnohůlky nečekali na vyzvání vlastního ředitele. Jen co Brumbál dal pokyn k tomu, aby se studenti usadili, studentky a studenti francouzské školy přešli elegantně ke stolu, aby se usadili. Anne by daleko raději seděla u stolu jen se svými spolužáky, ale očividně měl ředitel této školy jiný nápad, jak nenásilně zahájit konverzaci. Elise byla mezi vybranými jedinci nejmladší a dobře to věděla. Nebylo tedy divu, že si dobré kamarádky a dívky ze stejného ročníku sedaly vedle sebe. To samé pak udělali chlapci a ona? Co jiného mohla, než si vybrat to poslední místo, které zbylo. Posadila se, uhladila si sukni aby byla stále dokonalá a bez nevzhledných záhybů. Jednu nohu přehodila přes druhou a v první chvíli si složila ruce do klína. Záda držela dokonale rovná, než jí napadlo, že je vhodné si sundat klobouček připevněný na hlavě. Položila ho vedle sebe a dala tak vyniknout zrzavým vlasům. Ohněm políbená, snad výjimečná. Tmavé i světlé vlasy má každý druhý. Ona ovšem na svou rez byla patřičně hrdá, i když to tak nebylo vždycky. I ona si prošla posměšky na účet svých vlasů. Jenže s dospíváním se vše zdálo jednoduší a to, co dříve vnímala jako nedostatek byla nyní velká přednost. Zhluboka se nadechla a podívala se, naproti komu se vlastně posadila. Jen pokynula mírně hlavou, než otočila tvář na místo ředitelů. Muži se mezi sebou bavili, zdálo se, že atmosféra bude dnešní večer o něco klidnější, zatím.

Slova ředitele Kruvalu dost možná patřila jen Brumbálovi, ale Carlisle se toho zkrátka musel chopit. Nešlo to jinak. Elegán s dokonale upravenými tmavými vlasy, s dokonalým postojem a držením těla se tak pomalu natáhl po číši, ve které se v tom okamžení objevilo chutné červené víno. Dodržoval vychování i slušnost, ovšem krátce předtím, než se napil, pronesl jistá slova. „Zdá se, že letos máte jistou výhodu,“ mohl to být jinotaj a ve skutečnosti také byl. Carlisle měl tu čest poznat Darcyho dříve. Porýpnutí přítele z minulosti pro něho bylo až moc silné lákadlo. Viděl jak stál v místnosti plný pýchy a sebevědomí. Sebejistota z něho čišila tak, že by si jí znovu mohl naplnit pohár. On to věděl a možná proto měl ředitel Krásnohůlek takové nutkání Kruval letos porazit. Setřít onu samolibost z Darcyho tváře. Byl si až moc jistý. To Carlisle neměl rád. Naopak, chtěl nechávat druhé v nejistotě. Pořád tu bylo něco, čím se mohli předvést. Sílu jeho šampion měl rozhodně. Jenže měl i tak bystrou a rychlou hlavu? To uvidíme. Jako ředitel se držel proslovu, přenechal mu tu radost a podíval se jen na Brumbála, který chtěl udržet dobrou náladu. "Náš milý hostitel má jistou nevýhodu. Vybíráme tu jen mezi Iry, Skoty a Angličany. Máme o něco rozmanitější nabídku studentů. Ten tvůj favorit. Kdo to je?" Pověděl s klidnou tváří a upřel na Darcyho oči. Národnost vypovídala mnohé. Jistou náturu. Ovšem neptal se proto, aby vyzvídal a tvořil po nocích taktiku. To neměl v plánu.