Nebelvír - Chlapecké pokoje

Zobudil sa predčasne, dokonca videl ako sa noc ešte stále neskončila a hviezdy neboli nahradené slnkom, ktoré v zimnom období nehrialo tak ako by malo. No nedokázal vydržať, každá jedna bunka v jeho tele mu nahovárala to, aby začal s balením inak to určite nestihne. Predsa len už v kúpeľni sa nachádzalo mnoho vecí, ktoré potrebovali jeho pozornosť nehovoriac o oblečení, ktorého mal celú hromadu. Dokonalo vyskočil z postele pričom si prehrabol dlhšie vlasy a následne jemne vyceril zúbky do úsmevu, ktorý sa takmer okamžite objavil na jeho perách. Bol nadšený, bolo to po prvýkrát, kedy sa tešil z toho, že bude na sviatky preč zo školy. Väčšinou to dopadalo rovnako. Tváril sa ako keby niečo zabudol a aj napriek tomu, že mu matka stále prízvukovala aby si domov zobral nejaké veci stále ich nechával v škole. Možno to bolo len podvedomie, ktoré mu nahováralo to, že jeho domov už nie je jeho domovom. A bol to niekedy domov? V domove by sa človek mal cítiť príjemne. Mal by sa tešiť na ten moment, kedy otvorí hlavné dvere a urobí jeden krok v pred. No na miesto toho aby sa Sirius na to tešil pociťoval len znechutenie každé jedne prázdniny, kedy tak musel učiniť.

Prešiel pohľadom po svojich najlepších kamarátoch, ktorý ešte stále spali ako malé bábätka. Dokonca mohol prísť k nim a z mimiky tváre im odčítať to, čo sa im sníva. No na to predsa len nebolo dostatok času. Z popod postele si vytiahol jeden obrovský kufor, ktorý mu mal stačiť a prešiel ku skrini. Mohol to urobiť jednoduchšie, mávnuť prútikom a sledovať ako sa jedna košeľa za druhou ukladá na to správne miesto no on si chcel vychutnať každý jeden moment, ktorý bol v tejto chvíli pred ním. Mali to byť jeho najlepšie prázdniny, kedy by sa cítil konečne niekde vítaný. Kedy by sa nemusel spoliehať len na jednu vec a to na to, že jediná vec, ktorá sa odohrá u neho doma bude nudný večierok, kde sa bude nachádzať každý jeden človek, ktorý bude hovoriť o tom istom. O pôvode, o mene a o úspechoch, ktoré už dávno boli zabudnuté alebo dokonca po dlhšom rozhovore vymyslené. Možno to bolo tou vášňou no každý jeden krok, ktorý Sirius v tom momente urobil znel o niekoľko decibelov silnejšie ako doposiaľ.

„ no tak chlapci! Mali by ste začať aj vy alebo chcete čakať do poslednej chvíle? Ved o niekoľko hodín nám príde vlak a vy nemáte ešte nič zbalené..“ vyhrklo z neho po tom ako si uvedomil, že mu nikto v miestnosti nevenoval pozornosť. Nikto sa z neho netešil tak ako sa zo seba tešil on sám. Zobral si prvú várku oblečenia, ktorú uniesol v rukách a položil si ju na posteľ. Aj napriek tomu, že tie prázdniny nemali trvať večne pri pohľade na Siriusa by si človek len ťažko myslel, že to je len na pár dní. Aj napriek tomu, že toľko vecí mu vôbec netrebalo, aj napriek tomu, že by stačilo len teplé oblečenie, niekoľko kníh aby si našiel čas na učenie a pár vecí z kúpeľne, Sirius začal brať všetko čo mu prišlo na um. No načo bolo Siriusovi všetky kravaty a uniformy, ktoré boli pečlivo vyčistené a oprané?

James se vyhrabal v posteli chvilku potom, co jeho spánek narušil Sirius – opět. Rozhodl se, že ho doma bude muset dostatečně zkazit, aby přestal být oním raním ptáčetem, který je nyní s pravidelnou dávkou vřelého úsměvu budil. Dal si za povinnost vypěstovat přes prázdniny ze Siriuse noční sovu a pokud se nepovede ani to, zapracuje na tom, aby byl alespoň pochybnou verzí holuba. Jen to ranní vstávání mu zkrátka musel zatrhnout.

Odešel do koupelny, ze které nevyšel, dokud se opět necítil jako člověk. Následně voňavý a dokonale upravený zasedl ke skříni, kde měl již krom uniforem pouze oblečení na cestu. Na rozdíl od bratrů ve zbrani, on zabalil už včera večer. Oblékl si tedy modré džíny, bílé triko a modrou mikinu s kapucí. Docela obyčejné oblečení pro kohokoliv, ale Jamesovi vyhovovalo. Vytáhl z pod postele tašku, ve které měl zabalené věci. Pravidelně si na vánoce bral domu pouze oblečení, které po zimně již neužije, aby dotáhl oblečení nové. Nyní chybělo už jen přibalit to, co včera musel nechat na svém místě. Nějaké ty učebnice a poznámky, igelitová taška plná přípravků na vlasy a dalších koupelových předmětů. Vše elegantně naštěkal do přetékající tašky, než vytáhl hůlku a jedním mávnutím vše napravil. Použil zmenšovací kouzlo a místo v tašce bylo nekonečné. Přitom jí pak stačilo pouze přehodit přes rameno a vyrazit. Nebyla větší, než sportovní taška obyčejného kluka. Dokonalé splynutí s davem. Výjimečně totiž chtěl využít krás obyčejného světa. Protože mu poprvé na vánoce měl dělat doprovod Sirius, rozhodli se, že se nenechají vyzvednout Jamesovým otcem na nádraží, ale dopraví se do Jimiho domu jako jakýkoliv jiný mudla. Mělo to být první kouzlo vánoc a už jen to mělo být velkolepé.

Ustlal pak postel, odložil na ní tašku a vyskočil si na ní. Pohodlně se usadil, než zalovil v šuplíku a vytáhl koblihu, kterou si včera koupil v Prasinkách. Otevřel pytlík, který pečivo udržoval čerstvé, jakoby ho právě vytáhl z trouby. Pokojem se linula dokonalá vůně sladké koblihy a James se s chutí zakousl. Spokojeně si pomlaskl, než zalovil v šuplíku ještě jednou a druhý pytlík s koblihou hodil po Siriusovi. Měl ještě pro Remuse a Petera, ale ty si je snědli ještě včerejšího večera. „Ušetříme čas na snídani a vlak stihneme. Navíc,“ pozvedl prst do vzduchu a usmál se. „Jestli ti nebude teď stačit kobliha, dojíme se ve vlaku. Jsem si jistý, že pojízdný vozík té milé paní nás nezkalme,“ zavrtěl hlavou a otřel si marmeládu, která mu zůstala v koutku úst.

Chvíli pak mlčky pozoroval Siriuse, než naklonil hlavu na stranu. Polkl sousto a usmál se. „Proč to všechno bereš?“ zeptal se docela obyčejně. „Chci říct, kufr sem, kufr tam. K nám ti toho stačí málo,“ mrkl vesele a zadíval se na Petera s Remusem, kteří už chyběli v posteli. Remus pomalu balil své věci, které úhledně skládal do kufru a Peter byl pravděpodobně v koupelně. James si ohledně jeho poslední dobou nebyl jistý, ale jakmile večer našel lísteček ve svém kufru s nápisem „Přísahám“ byl si jistý, že příteli může věřit. Bylo to gesto, které hodně znamenalo. Doufal tedy, že jejich malý přešlap bude zapomenut a nijak si nenaruší přátelství.

Pri pohľade na svojho kamaráta sa neubránil malému úsmevu. Nevedel či to bolo vďaka nemu alebo naopak vďaka tomu, že konečne pocíti aké to je niekam na sviatky patriť. Mal chuť sa ho opäť opýtať na tom, či jej to bude vadiť alebo nie ale v momente, kedy si to prehral opäť v hlave nechcel pokúšať šťastie.
„ je to po prvýkrát, kedy si niečo so sebou beriem na prázdniny..“ povedal pričom sa pozrel na kufor, ktorý mal zbalený James a pochopil, že vážne toho berie oveľa viac ako bude vôbec potrebovať.
„ bude to niečo iné James. Nebudem musieť predstierať to, čo nie som. Nebudem sa musieť pozerať na to ako sa snaží matka vyzerať ako dokonalá rodinka..“ zasmial sa pretože to boli celé roky, kedy sa každé jedny Vianoce opakovali v podobnom duchu.

V momente, kedy zacítil príjemnú a lahodnú vôňu, bolo to ako keby James presne vedel, čo na neho treba v určitej dobe vytiahnuť. Zanechal svoje veci tak a následne sa premiestnil k nemu pričom si zobral chutné raňajky.
„ raňajky do postele James? Na toto by som si mohol aj zvyknúť!“ zasmial sa Sirius pričom sa pozrel na veci, ktoré si zbalili ich priatelia. Musel si pohnúť, predsa len o niekoľko minút budú musieť vyraziť a on stále nebol hotovým. Na miesto toho aby si vychutnal ten pocit balenia aj tak vytiahol svoj prútik a následne sledoval ako sa niekoľko vecí vrátilo na svoje miesto a pribudli iné. Oveľa potrebnejšie. Nehovoriac o veciach, ktoré mal už dávno zbalené, ktoré boli určené priamo na jeho neodolateľnú krásu.

„ myslíš si, že vlakom sa rozhodlo cestovať mnoho študentov? Dúfam, že si nájdeme nejaké miesto. Nerád by som prestál celú cestu..“ len si Sirius povzdychol a všimol si ako sa jeho kufor následne uzatvoril. Podišiel k svojim veciam ku skrini v ktorej mal každý jeden kus oblečenia svoje správne miesto a rozhodol sa vybrať si niečo oveľa pohodlnejšie ako práve košeľu a uniformu. Predsa len si mohol zobrať už niečo iné, niečo čo by bolo oveľa neformálnejšie.
Čierne nohavice, čierne tričko a prehodený kabát ktorý by najradšej vymenil za koženú bundu, ktorú doslova miloval. No ako by to vyzeralo ak v jednom z tých najchladnejších dní by si obliekol niečo, cez čo chlad prechádzal takmer okamžite. Upravil si vlasy do takej podoby v ktorej ich chcel mať a následne sa pozrel na Jamesa ako keby sa mu snažil naznačiť, že je pripravený k tomu, aby sa z miesta pohli.
„ ak tu nechceme trčať ďalší deň možno by sme si mali pohnúť James. Nechcem na teba ponáhľať no ver mi alebo nie ale rád by som z tohto miesta aspoň teraz vypadol.“ Zasmial sa Sirius a následne venoval svojmu najlepšiemu kamarátovi mierne vycerenie bledých zúbok.

„Je to vůbec poprvé, co si beru někoho s sebou na prázdniny,“ zasmál se James vesele. Byl skutečně rád a hlavně hrdý, že jeho nejlepší přítel bude o svátcích s ním. Bylo to jako splněné přání, které se konečně povedlo realizovat. Nejednou se James pokoušel Siriuse propašovat do vlastního domu, vždy ale marně. Jednou to dokonce zkusili v podobě psa. Dotáhl otci na zadní sedačky auta černého psíka, o kterém tvrdil, jak je čistotný, šikovný a jak si ho musí nechat. Byl si jistý, že kdyby tehdy Sirius v podobě psa nezačala přikyvovat, vše by jim vyšlo. Jenže otci pokyvování hlavy psa přišlo podezřelé a nakonec museli oba s pravdou ven.

„Na to si zvykneme, až si koupíme první společný byt. Uděláme týdenní rozpis a vždy jeden připraví snídani do postele, protože to si sakra zasloužíme,“ zakousl se James s chutí do dalšího kousku sladkého pečiva. Měl vůbec na snídani velmi rád sladké. Více než cokoliv jiného. Na další tři kousnutí už měl koblihu v sobě a jen si rychle oprášil ruce, které měl od cukru. Vyskočil na nohy a natáhl se do skříně pro zimní bundu, kterou si chtěl vzít při odchodu.

„Máme vždy místo i když jedeme prvního září. Nebude to jiné teď, když spousta studentů zůstává doma. Ale hej,“ postavil se tak, aby na Siriuse viděl přímo a přitom ve tváři neskrýval radost z toho, že ví něco víc. „Slyšel jsem, že letos pojede více menších vlaků. Nikoliv Bradavický expres. To bychom vlastně ještě měli vyřešit, co?“ povytáhl obočí a nasadil si kapuci na hlavu. Oblékl si zimní bundu, upravil jí a pak konečně kapuci z hlavy sundal. Nenáviděl, kdy mu kapuce z mikiny dělala na zádech hrb nebo jinou pochybnou vybouleninu. „Tak tedy můžeme?“ plácl se do stehen, když viděl, že je Sirius připraven. Natáhl se po sportovní tašce, kterou si dal přes rameno a vyšel ke dveřím. Ještě se otočil na Remuse s Peterem, kterým věnoval milý pohled. „Mějte se hlavně krásně o svátcích a po Vánocích zase tady,“ mrkl, než věnoval celou pozornost Siriusovi.

„Vždyť už jdu,“ přislíbil James a s tou myšlenkou za nimi zabouchl dveře. Seběhl společně se Siriusem schody do společenské místnosti. Z posledních dvou schodů skočil a následně se otočil na kamaráda. „Co myslíš, dramaticky doběhneme vlak, stihneme to s přehledem a nebo případně počkáme na jiný?“ vyzvídal, zatímco opatrně našlapoval dozadu, aniž by se za sebe podíval. Šel prakticky poslepu, ale věřil Sirimu, že kdyby měl šlápnout špatně, přítel ho včas upozorní. „Musíme toho letošní prázdniny sakra hodně stihnout. Věř mi,“ konečně se otočil a položil Sirimu ruku na pravé rameno. „Letos to bude to nejlepší, co jsme oba zažili,“ přehodil mu ruku kolem krku a přitáhl si ho tak blízko. „Jen ty a já. Co víc si přát?“

Zatímco si užívala svátky celkově osamotě kromě jedné chvilky, kdy pronásledovala jednoho známého a nejmenovaného zrzavého bystrozora, dostala se jí do hlavičky další myšlenka, které se nejspíše měla dočkat dříve. Ale jelikož ona měla priority dokonale proházené a na vděčnost a oplácení darů se zapomínalo, muselo jí to jednou klepnout do hlavy, zvlášť když celé dny nedělala nic jiného než že se válela v posteli, četla si nové výtisky a občas si došla do kuchyně pro jídlo. Možná z toho všeho přemýšlení zapomněla na slušnost, naštěstí se jí to do hlavičky propracovalo dřív než by stačily svátky skončit. Tudíž měla čas projet několik časopisů než našla to, co jí přišlo dostatečně vhodné a dost výstižné. S výběrem byla spokojená, nyní stačilo jen vyčkat až to přijde, aby to poslala dál.
Během toho čekání konečně vyměnila polohu, polštář hodila k nohám postele a tím zcela změnila směr. Nyní jí slunce svítilo do tváře, čehož brzy zalitovala. Ale to už jí sova vrkala do okna, jelikož od začátku prázdnin se nehla dál, jak do kuchyně. No, kromě prvního dne, kdy se stala stalkerem a uřvaným gremlinem, který vypudil i Uršulu.
Vymotala se z peřin, které též neustlala ani ona ani skřítci. Těm stačilo pohrozit ponožkou a již pelášili, co jim nožičky stačily. Otevřela okno, sova vyskočila na správnou stranu parapetu a flusla jí do dlaně balíček. Neubránila se nakouknutí, však nebude riskovat, že si poslala pro to, co chtěla a přijde jí třeba držák na toaleťák nebo kapesník s iniciály Freddieho Mercuryho. Naštěstí tam bylo, co chtěla a co jí přišlo zcela ideální.
Zpod postele vyhrabala zbytek balícího papíru z dárků, které dala Teddymu a Elimu a dala se do balení. Po třech marných pokusech konečně krabička skončila pod balícím papírem se sobem, což byla čistá náhoda a ona se jen opět mohla potýkat s mašlí, jelikož nalepovací mašličky došly. Přitom se div k balíčku sama nepřivázala, ale po hodině balení jednoho dárku, si mohla oddechnout. Nyní nastal zcela jiný problémek a to, jak to dostat do nebelvírské koleje. Ale přeci jen na celé škole musel zůstat jeden jediný čamrda z lvího klubu. Před odchodem si na něco vzpomněla a s dalším vypětím mozku napsala i menší dodatek. Kartičku vložila pod mašli a po několika dlouhých dnech se opět v ležerním oblečení vykradla z koleje. Bylo zvláštní přejít kuchyň a mířit dál. Tak podivné ... až děsivé! Co jen jí mohlo čekat za dalším rohem? Třeba příšera! Nebo ... jednorožec! Hrůzou se otřásla a po pěti minutách natrefila na sedmáka z Nebelvíru, který se vrátil o několik dní dřív. Vypadal celkem důvěryhodně a tak mu balíček svěřila. Mohla jen věřit, že dáreček obsahující náramek, který symbolizoval Siriusovu svobodu, dorazí do správných rukou. A lísteček obsahující pár jednoduchých slov "Děkuji za dárek i za příjemně strávený den v Prasinkách. Necítila bych se dobře, kdybych ti nic nedala, snad jsem to vybrala správně. Addy", poví vše podstatné.